O jídle

A musím říct, že je to teda chaos. Pro člověka, který se o tyhle věci tolik nezajímá a nemá informace nebo vzdělání, je to snad i nebezpečné. Jak se má rozhodnout, co je opravdu „zdraví přínosné“? Jestli maso nejíst, nebo podle nových diet jíst spolu s tuky a minimem sacharidů. Přijde mi, že někteří studovaní odborníci (a jsou často studovaní, ale úplně v jiném oboru) na základě určitých faktů a poznatků uměle vytvoří zcela novou teorii, jak jíst zdravě, neb trh a populace si to žádá. To, že o něčem často čtu a slyším neznamená, že jde o skutečně funkční a časem ověřený způsob. Je to spíš důkaz, že je to nějaký trend, který se daří propagovat. Ale může něco takového fungovat obecně?

Jednak jsme každý jedinečný. Máme určitou konstituci, určitý typ metabolismu, určité životní zkušenosti, psychické založení osoby. Někdy stačí ke zhubnutí prostě jen narušit určitý stereotyp, „vyskočit ze zaběhlých kolejí“, jako to udělal můj kamarád a zhubnul 10 kg. Zrušil večerní mlsání a dojídání. 🙂 Zkrátka donutil tělo k něčemu novému a ono zaplo na nový režim. A to bylo jen o dospělých. Co teprve dětská výživa?

Je určitě alarmující zvyšující se počet obézních dětí. Tak je dobře, že se výživě od nejmenších věnuje tolik. Kojení je samozřejmě pro miminko to nejlepší. I jako prevence obezity, a nejenom té, ještě mnoha dalších nemocí. Tlak některých bioodborníků přes výživu na to, jak dlouho kojit a výlučně kojit mi přijde zvláštní. Od extrému „sunarových dětí“ druhým směrem. Přitom okolnosti jsou pro každou maminu a v každé rodině jedinečné a jak se to sejde mnohdy nemůžeme moc ovlivnit. To se pak nedivím, že vznikají uskupení žen, které nekojily. Aby se vůbec vyrovnaly s touto skutečností, která se stala pomalu traumatem.

Taky se člověk dočte v odborné literatuře, že instantní kaše je téměř jed, že s lepkem má přijít dítě do kontaktu ne dříve, než po 1. roce. Podle nových studií by lepkem dítě mělo být zatíženo ne později než po 6. měsíci. Přitom, když jsem se ptala mámy a mamin jiných, tak my jsme dostávali ovocné a zeleninové šťávy a populární krupici už pomalu ve 2.měsíci. A taky jsme přežili. Záleží přece i na čase dál. Jakým způsobem rodina uchopí své životy jako celek. Myslím, že místo všech bio, raw, „supervegan“ 🙂 a paleo směrů, které ale mimochodem přináší taky mnoho dobrého, (neboť jinak by se jídlem tolik lidí sotva zabývalo) je důležitější prostě kvalita jídla a použitých surovin.

Jediný způsob diety, nebo vymezení stravování lidí, který jsem schopna akceptovat, je podle krevních skupin. Je to systém, který stojí na fylogenetickém vývoji a ten netrval 10-20 let, ale tisíce let a stojí na něčem, co je opravdu hmatatelné. Vždyť krev je něco, co vyživuje celé tělo. Myslím, že nakonec každá máma udělá to, co je v jejích momentálních silách a možnostech. A jídlo by se nemělo stát něčím, co stresuje. Ať matku nebo dítě (že mu nechutná).

Jídlo je přece radost a zážitek. A my nejsme jen to, co jíme. Jsme i to jak smýšlíme, jaký máme základní životní pocit, jestli se dost hýbeme. Když někdo bude věřit, že zelenina zabíjí, tak ho časem skutečně zabije. Selský rozum to „jistí“. Žít (a jíst) střídmě, s radostí z pohybu (a z práce :-)) a s láskou. K sobě i k ostatním.

Takže malá Stellinka už ochutnává první zeleninky. A je to pro nás zábava. Stellu baví učit se a zkoušet nové chutě (a novinek má ještě mnohem víc). Já se bavím tím, co všechno se dá dělat s rozmixovanou mrkví v puse a kolik ta trocha nového jídla způsobí zážitků. A taky uklízení. 🙂