Nosím, tedy jsem

Nepatřila jsem mezi zastánce nošení. Šátky jsem měla spojené s ekobiovagan matkami oblečenými v plátěných tureckých kalhotách a barefootových sandálech. Dítě patří do kočárku a hotovo. Dál jsem o tom nepřemýšlela. S postupujícím těhotenstvím ale přicházely na řadu i praktické věci – jak budu chodit se psem ven, pokud bude mít třeba průjem? Budu vytahovat kočárek z kolárny každou půl hodinu a strkat do něj vzpouzející se dítě? Dospěla jsem k názoru, že NĚJAKÉ nosítko potřebuji. Neměla jsem o nošení žádné znalosti a moje představa byla, že se dítě do nějakého vaku prostě na tu čtvrthodinu nacpe. Shromáždila se mi doma tedy dvě visítka a já považovala problematiku nošení za vyřízenou. Jenže… jenže jsem se o nošení začala zajímat. Začala jsem rozlišovat mezi ergonomickými nosítky a neergonomickými nosítky (neboli visítky), pomalu jsem se orientovala v záplavě různých značek a typů, které jsou u nás k dostání a bylo mi naprosto jasné, že ony dva kousky, co mi ležely v krabici s věcmi pro miminko, nevyužiju. Přihlásila jsem se také do nosících skupinek a učila se porozumět nosícímu slangu, jako novošek, úžasňák apod.

Potřebovala jsem nějaké nosítko pro novorozence a hlavně jsem potřebovala vysvětlit Tatínkovi, že budeme nosit a že to miminku neublíží. V porodnici jsem si domluvila nosítko Storchenwiege z druhé ruky, vyslala Tatínka ho vyzvednout a po týdnu jsem vyrazily prvními nesmělými krůčky ven. Sice jsem se první týdny bála, abych maličké neublížila a abych díky spánkové deprivaci někde nezakopla, přesto jsem si nosítko zamilovala, stejně jako dcerka. Jakožto miminko, kterému chyběl čtvrtý trimestr, neustále vyžadovala lidské teplo a při neutichajícím pláči bylo nosítko ten nejlepší pomocník. V tašce na kočárku jsem tedy kromě plenky a ubrousků měla (a stále mám) sbalené nosítko pro případ špatné nálady. A využívala jsem ho prakticky denně. Sloužilo mi (a stále slouží) jako tišící prostředek, o dvě třídy lépe než dudlík, který jsem doma kolikrát zapomněla.

Když jsem se skamarádila s nosítkem, samozřejmě jsem POTŘEBOVALA i šátek. A poněvadž jsem po měsíci nošení byla teoretickým odborníkem na nosítka, bylo nad slunce jasné, že s šátkem to bude hračka. První šátek jsem měla zapůjčený – tenoučký Vatanai ideální pro „novoška“. Navázat s ním byla hračka. Začala jsem se tedy poohlížet po vlastním a ejhle – nejen že se šátky dělily podle délky a podle použitých materiálů, ale i podle gramáže a způsobu tkaní. Každý typ šátku byl jako osobnost a vyžadoval jiný druh péče a poskytoval jinou službu. Vzor se už jevil jako druhořadá záležitost.

Před výběrem jsem si přečetla spoustu recenzí a příliš jsem jim nerozuměla – co to znamená, že je šátek jako deka, že špatně klouže? Ještě jsem měla matnou představu o nosnosti, ale tolik přívlastků ke kusu látky? A ty komínky šátků – na co jich člověk potřebuje pět???

Přišel mi první – velmi příjemný Yaro a tuctovým duhovým vzorem, ale bohužel špatné délky. Následovala výměna a vybrala jsem si druhý – krásný oranžovo-červený Lenny Lamb, který je sice krásně nosný, ale dotahování je náročné jako Rubikova kostka (kterou jsem nikdy nesložila). Alchymie šátkování se mi začala postupně otevírat a zatím stále odolávám pokušení zkusit si i jiný… 😊

Normal
0

21

false
false
false

CS
X-NONE
X-NONE

/* Style Definitions */
table.MsoNormalTable
{mso-style-name:\\\“Normální tabulka\\\“;
mso-tstyle-rowband-size:0;
mso-tstyle-colband-size:0;
mso-style-noshow:yes;
mso-style-priority:99;
mso-style-parent:\\\“\\\“;
mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt;
mso-para-margin-top:0cm;
mso-para-margin-right:0cm;
mso-para-margin-bottom:8.0pt;
mso-para-margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:\\\“Calibri\\\“,sans-serif;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:\\\“Times New Roman\\\“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;
mso-fareast-language:EN-US;}