Nosím, nosíš, nosíme. Jsem indiánka :-)

Nikolka má za sebou už i pár nepříjemností v podobě kolik a prdíků, nedávno se ji u obočí začaly dělat stroupky, které na povrchu měly takový zrzavý mázek, tak jsem pro ni dostala mastičku a o pár dní olupování stroupků a promazávaní jsem měla zpátky usměvavou holčičku s krásně zahojeným obličejíčkem. Ovšem ty prdy jsou nemilou součástí, řekla bych, skoro každého novorozence a báchorky typu- trpí na to jen kluci, nejez nic nadýmavého, dávej ji odkrknout… Ano, je to složité a na to aby mněl člověk vyšší dívčí. Snažím se vyhýbat věcem, co by mě nadýmaly a pak malá trpěla, mezi ně bohužel k mé smůle patří brambory, které mám ovšem šíleně ráda. Odkrkávaní po kojení se malé podaří jak kdy, přijde mi, že to prostě neumí a já se tím pak mořím, když se mě třeba vyptává rodina, jestli ji nechám odkrnknout, občas si pak připadám, jak kdybych nic neuměla, ale prý je to normální, stává se, že některým dětem to prý nejde, tak jsem v klidu a nebudu se přeci z toho hroutit, tak jí to nejde.

Začínám oblékat své před těhotenské oblečení, tak mám u skříně vždy menší oslavu, když si obléknu oblíbenou věc a ona mi je!

Miluju naše společné ranní rituály, sice o nich tatínek neví a spousta matek by mě asi za moje činy rychle vysvětlila, že to dělám špatně a z mého dítěte se stane mamánek a rozmazlenec, ale není krásnějšího pocitu, když se na sebe s malou namáčkneme a roztahujeme se v manželské posteli, poté co manžel odejde do práce. Mazlíme se, malá mi povídá a usmívá se, občas vyletí nějaký ten prdík, pase koníčky, cvičíme bříško, aby nebolelo a pak společně hodinku až dvě pochrupáváme a malá si užívá mé blízkosti a já její a ještě k tomu využije kojícího bufetu. No, nemá se to dítě nejlépe? A jestli si někdo myslí, že bude rozmazlená, tak třeba bude, protože není nic krásnějšího, než mít spokojené dítě s úsměvem na rtech!

Zapomněla jsem se podělit o jednu historku. Byla jsem s bratra přítelkyni u nás na poliklinice, kde jsem navštívila paní doktorku a mezitím holky jezdily kolem polikliniky a čekaly, až budu ošetřena. Trvalo to skoro hodinu a půl a Klárka s malou potkaly nějakou starší paní, no a znáte to, jak se rádi druží a chtějí si povídat a strkat hlavu do kočárku, tak pani říká- no to je ale krásná holčička, té už je aspoň čtvrt roku, že? A Klárka slušně odpověděla, že je malé necelý měsíc a že pouze hlídá a není to její miminko. Paní se zhrozila a říká- ježišimarjá, jak ji mohla paní porodit, takového obříka!? Tak jsem se pak po příchodu k holkám musela hrozně smát, je pravda že je taková proporcionální, aspoň to není žádný malý střízlíček.

Máme novou posilu v podobě šátku na nošení dětí, strašně jsem se do toho zamilovala, a jelikož je naše Niky velice kontaktní osůbka, tak se hrozně ráda nosí. Pomáhá jí to, když ji trápí prdíky a uklidní ji to a může v klidu spinkat a já si můžu doma udělat, co potřebuji. Vypadám sice jako indiánka nebo africká žena, ale zatím jsem se setkala jen se samým pozitivním ohlasem a obdivujícím úžasem. Dokonce i lidé, do kterých bych to vůbec neřekla. Soused si to dokonce chce zkusit. Takže mám novou závislost.

Máme za sebou oslavu Čarodějnic, přišli k nám naši přátelé a udělali jsme si krásný večer. Naložila jsem vepřové kotletky a s kamarádkou jsme se rozšouply a daly si nealkoholické pivo. Terka totiž taky nesmí pít, protože se má každou chvilku narodit jejich očekávaná Markétka. Už se na ni moc těšíme a nejvíc se těší bratříček Michálek, který už trénuje na naší Niky, vozí kočárek, hlídá ji v kolíbce a hlavně, když pláče, tak utěšuje. Je to šikulka a hlavně už velký kluk, v létě mu budou tři roky a to jsem si ho nedávno chovala v porodnici, letí to!

Venku je krásně, tak se loučíme a jdeme výletit, dneska se bude seznamovat Niky s Dominičkem, jsou od sebe týden a je to syn moji dobré kamarádky Barči, hrozně se už na ně těšíme.

Tak zase za týden mějte se krásně Lucka s Nikolkou!