Nikolka trénuje do cirkusu

Už po nás opakuje úplně všechno. Jak sprostě skoro vůbec nemluvím, tak mi něco ujelo a už to opakovala pořád dokola. Vůbec jsem si toho nevšímala a rychle to zapomněla. Aspoň, že tak.

V poslední době pořád někde lítáme. Niky se to líbí, ale občas potřebuje vypnout, být doma a koukat na (pro dospělé) šílený seriál Barney a jeho přátelé. Kam se s posedlostí hrabe Máša a medvěd. Fialový dinosaurus u nás neskutečně frčí. Funguje to ale i jako odměna. Vzhledem k tomu, že sladkosti moc nechce a já jí je ani nedávám, tak to chce jinou odměnu. A Barney funguje perfektně.

Jak jsme měli nočníkovou krizi, tak teď stačí říct: „Vyčůrej se a bude Barney.“ A už se hrne na nočník. S písničkou Makarony se sýrem se odpoledne i budí. Normálně si to zpívá a má ještě zavřená očka. Nejen, že si zpívá, ale zkouší napodobovat o hodně starší děti v televizi, takže se mi tu staví na hlavu, točí se, skáče, dělá baletku, zkouší stojku, svíčku a další blbiny. Na trampolíně už zvládne vyskočit, sednout si a zase vyskočit. Na jednu stranu je to super, na druhou stranu trnu, co jI zase napadne.

Minulý týden mi fakt nebylo dobře. Niky si ke mně lehla a vypadala, že se mnou usne. Já usnula během vteřiny. Manžel byl doma, takže jsem si říkala, že si spánek můžu dovolit. Jenže po pár minutách mě vzbudilo vrznutí židle v kuchyni. Vyběhla jsem z postele a našla Niky, jak se rychtuje k lince, že chce mňami. Manžel si ani nevšiml, že ode mě odešla a já s infarktem jsem jI sundávala z linky. Snažím se nenechávat nikde nic nebezpečného, ale stát se může cokoli.

Jak jsem si minule stěžovala, že Nikolka občas někomu strčí prsty do očí a testuje, co koho bolí, tak s tím přestala. Mně ještě občas něco udělá, ale je to v pohodě. Jenže, jak to tak bývá karma je karma. Byli jsme v herničce a Niky si tam hrála asi s o dva roky starší holčičkou. Pak šly spolu na trampolínu a Nikolka už jen seděla. Najednou k ní holka přihopkala a praštila jí do hlavy. Hned jsem tam přiběhla a holčice lehce vynadala a ptala se, kde má maminku. Ta jí už pak vynadal pořádně. Nerada peskuju cizí děti, ale nenechám si bít to svoje. Stejně tak, když Niky někomu něco udělala, musela se omluvit a řešili jsme to spolu. Takže chudák Nikolka konečně přestala pošťuchovat ostatní a jedna jí přilítla.

Čtěte také:

• I nudit se může být prospěšné
• 8 věcí, které nezapomenout při cestování s dítětem
• Dětské fráze, které nás dokážou vytočit

Na Niky je strašně znát, že je první dítě. Je hodně kontaktní a pořád si chce hrát se mnou. Se staršími dětmi občas vydrží, ale spíš mě chytne za ruku a jdeme blbnout. Musím říct, že si to užívám, ale občas je to záhul. Kámošky popíjejí kafíčko a já lítám po herně nebo po hřišti za naší dračicí.

Třeba jí napadlo do zahradního domečku nacpat šlapací autíčko. Postavila ho na zadní dvířka a začala křičet na celou herničku: „Mamiii, nejde, pomoooc.“ Všichni ztichli a pak propukli v záchvat smíchu. Samozřejmě včetně mně. Urputně se tam snažila autíčko nacpat. Musela jsem jí pomoct zaparkovat auto na zahrádku u domečku. Jinak by se tam asi rozčilovala do teď.

Generálka i na vodě

Vzali jsme Nikolku na šlapadlo. Myslím, že já jsem byla vyděšenější než ona. Což už je normálka. Držela jsem ji křečovitě u sebe, ale pak chtěla doprostřed mezi nás, tak jsme ji nechali. Oba jsme ji s manželem jistili z jedné strany a já trnula, jestli jí nenapadne vystupovat. Naštěstí ne. Naopak. Byla jako lodivod na dračí lodi. Pořád nás dirigovala slovy: „Jedeeeeeem…“ a pak: „Stačí.“ Takhle pořád dokola. Místo toho, aby chtěla na břeh, pořád nás směrovala honit gaga na Vltavě. Hlavně, že si to užila a nic se jí nestalo. Já jsem pořád vyplašená, a to je to o hodně lepší, než když byla malinká. Snad se to ještě zlepší.