Nic nestíhám

Vstáváme kolem deváté, noční spaní nám pořád moc nejde a maminka se to k ránu snaží dohnat. Ani se neotočím a je poledne, děda vyráží na procházku, uspat našeho křiklouna. Já v tu chvíli znovu ulehám do postele nebo sedám ke skriptům. Rozhodla jsem se totiž, dokud malá nevyžaduje tolik pozornosti, že alespoň tenhle semestr dodělám. Pak mi zbývá už jen jeden, tak se rozhodnu možná pokračovat i dál. Ať mám školu co nejdřív za sebou. Kolem páté hodiny už můj mozek stávkuje, Maruška brečí, že má hlad a v sedm hodin bych se já, bohužel jen já, ráda dostala znovu ke spánku. To Maruška nejvíc ožívá, takže můj vytoužený odpočinek zkoušíme až kolem desáté hodiny. A den je fuč. Já si připadnu, jako bych skládala vagon uhlí a při tom jsem za ten den nic neudělala. O všechno v domácnosti se stará můj taťka.

Snad každý den je vidět, že naše dcerka dělá pokroky, umí zase něco jiného než den před tím a mě začíná být líto, že nad skripty musím sedět a nemůžu se věnovat jí. Popravdě, momentálně by mě děda ani nenechal. Opravdu si novou roli dosyta užívá a já si občas připadnu jak páté kolo u vozu. Ještě že to kojení sami nezvládnou :). Zároveň se bojím, co bude děda dělat po našem odjezdu. Sice to ještě nějakou chvíli potrvá, přijeli jsme se k němu rekreovat na 3 týdny, o to víc bude na Marušku fixovaný.

Minulý týden jsme ještě zařizovali poslední přípravy na příchod Ježíška, takže jsem se jeden den utrhla a zajela koupit poslední dárky a nakoupit vše potřebné hlavně na bramborový salát, štrůdl, vánočku,… Až na ten shon bylo všude krásně. Nedokážu si tedy představit, že bych šla ještě do obchodu 23. nebo 24. prosince, to muselo být davové šílenství. Nějak se teď koukám na všechno jinak. Všechno počká, až to bude, tak to bude. Hlavně, že jsme všichni zdraví a je pohoda.

Doufám, že vánoční svátky prožijete zrovna tak. Pokud možno s lidmi, na kterých vám záleží. Do nového roku vám přeji hlavně to zdraví a štěstí, ostatní se zvládne.

Iva