Nepříjemná doktorka

Byli jsme objednáni na ráno, ještě před začátkem Tobyho školky a ordinace je v podstatě hned vedle, šli jsme všichni společně. Celá rodina. S tím, že potom doprovodíme Tobyho a já s Maxem vyrazíme s kamarádkou na snídani do města. Toby se k doktorům vždy těší… ví, že tam najde čekárnu s hračkama, doktorku, která si s ním bude povídat. Nejsem si jistá, že jeho nadšení nevzalo v pátek za své.

Ještě v čekárně byli oba kluci šťastní, Toby našel v dětském koutku pár knížek, hned je začal Maxovi předčítat. Po chvíli jsme byli zavoláni do ordinace. Nebylo to poprvé, co jsme šli k této lékařce, ale stoprocentně to bylo naposledy. Naproti jejímu stolu byly dvě volné židle. Na první jsem posadila Tobyho na druhou jsme se posadila já s Maxem na klíně. Domluvili jsme se s Michelem, že chvíli postojí a mezitím vytáhne z tašky potřebné dokumenty.

Paní doktorka ale vyjela na Tobyho, proč sedí! Se slovy, že si má snad sednout táta, sjela Tobyho nepříjemným pohledem. V tom Toby vstal ze židle, aby pustil Michela a chtěl se podívat z okna. Z francouzského okna. Zavřeného. Vedoucí na ulici. Když na Tobyho zasyčela, ať tam vůbec neleze, nešlo jí o jeho bezpečí. To už mi přišlo trošku divné, ale je fakt, že Toby je všetečka (tříleté dítě!) a občas potřebuje, aby mu někdo řekl, že to se nesmí. I když tedy tímhle způsobem… No nic, paní doktorka se asi špatně vyspala, pomyslela jsem si.

Poté jsme byli s Maxem odkázáni na křeslo k vyšetření. Já si sednu, Maxe podržím na klíně. Přidržím mu hlavu, ruce a nohy. Nebyla jsem tam poprvé, věděla jsem co dělat. Když se přiblížila k Maxovo uchu, začal plakat. Toby, který seděl opodál, vyskočil ze židle a zavolal starostlivě: „Maxíííí!“ V tom mi došlo, že bude asi lepší, když u toho Toby nebude, i když to Maxe nebolí. Zeptala jsme se Michela, jestli by nevzal Tobyho do čekárny. My to budeme mít za chvilku za sebou a přijdeme. Ale doktorka najednou spustila na Michela, ať okamžitě přijde a podrží Maxovi hlavu a Toby ať si sedne na židli a ani se nehne! To už se ohradil i Michel a mezi zuby sykl na doktorku, že by to snad šlo i trošku víc přátelsky! Nejsem si jistá, že jeho poznámku zaregistovala.

Michel tedy držel Maxovi hlavu, já držela jeho nohy a ruce a Toby si sednul na židli do kouta, kde potichu plakal… Celou dobu, co byl Max u mě na klíně, jsem mluvila česky na Tobyho. Že to Maxíka nebolí ( ten už neplakal), už brzy půjdeme pryč, do školky…bude si hrát s Annelore. Toby ale celou dobu vzlykal a díval se do země. Jakmile měl Maxík ouško vyčištěné, popadla jsem obě děti a bez rozloučení doslova vypadla z ordinace. Jen jsem řekla Michelovi, ať zaplatí, že počkáme venku. Nemohla jsem se na paní doktorku ani podívat. Jsem citlivka, já vím. Obzvlášť pokud se to týká mých dětí. Ale tentokrát s námi byl Michel a viděl, že paní doktorka opravdu přestřelila. Budovu jsme všichni opustili beze slova. Po chvíli jsme se zeptala Michela, zda je Max objednaný na další kontrolu. „Ne,“ řekl Michel: „ sem už se nevrátíme! Co to vůbec bylo??!“

Toby plakal ještě cestou do školky. Doufám, že tahle zkušenost nezmění jeho pohled na návštěvy ostatních doktorů. V Belgii jsem se s nepříjemným lékařem ještě nesetkala. Ať už v privátních ordinacích nebo v nemocnici, všichni jsou přátelští, vše je mi vysvětleno a není sebemenší problém domluvit se anglicky. Jsme jejich zákazníci. Doktoři jsou tady placení za každou návštěvu přímo pacientem. Zaplatí se celá částka a účtenka se pošle na pojišťovnu, kde se proplatí. Doktor je tedy placen přímo a je mu zaplacená celá částka ihned, na místě. To je také nejspíš důvod, proč jsou všichni milí a vstřícní.

Zbytek týdne už nebyl tak dramatický. Užili jsme si prodloužený víkend, jeden den jsme navštívili hernu, další den jsem si udělala výlet jen s Tobym. Asi to budu opakovat častěji, líbilo se mi trávit čas s Tobym samostatně a dělat věci, která nejsou pro „mimina“. Šli jsme spolu do kina, zatímco Michel a Max zůstali doma. Max spinkal a Michel se mezitím díval v televizi na fotbal. Takže win-win situace. Já mezitím seděla s Tobym v kině a kochala se pohledem na něj, jak se baví u filmu (Ovečka Shaun), jak do sebe hází popcorn i jeho prozpěvování melodie v záchodové kabince.

Na neděli jsme naplánovali výlet pro nás. Pro rodiče. Tedy, vlastně ne pro rodiče… najednou jsme byli jen anonymní pár, bez dětí. Ty trávily odpoledne u babičky a dědy. A my s Michelem jeli do Antwerp na televizní show, kde se parodují Belgické hvězdy. Dlouho jsme se takhle nepobavila, kolikrát mi tekly po tvářích slzy, jak jsme se smála. K pití jsem si dala sekt. Jedno odpoledne jsme nebyli rodiče, ale Michel a Gábina. A o to víc jsme se pak těšila zpátky na kluky. Toby na nás skočil, když nás viděl a pevně nás objal. A já si říkala, jak to krátké odloučení všem prospělo. My si odpočinuli a trávili jsme jedno víkendové odpoledne jinde než v zoo nebo dětské herně. A kluci si užili odpoledne s babi a dědou, který jim postavil na zahradě indiánský stan.
Mějte se krásně a příště opět na napsanou.