Návrat do života

Moji štamgasti jsou vesměs hudebníci, udržují takový ten krásný pepkovský staroměstský kolorit. Takže když pak všichni přišli z hraní odjinud, vytáhli harmoniky i u mě a od půlnoci do ranních hodin jsme zpívali a hráli všechno možné, na co jsme si vzpomněli. I proto mám tuto práci tak ráda, je s nimi sranda a člověk se může spolehnout, že tam vždy budou a vymyslí nějakou pakárnu.

Valentinka šla v pátek po škole na oslavu narozenin spolužačky a naši odjížděli do Německ,a takže jsem se musela vrátit zpět k našim a s přítelem jsem se viděla jen v neděli a to na chviličku. V neděli jsem totiž dospávala všechno, co jsem přes pátek a sobotu nestihla, takže jsem se vzbudila v jednu a jelikož už ve tři musím být v práci, moc jsme toho nestihli. Takže jsem odcházela trošku naprdnutá, ale je to můj muž, miluje mě a tak vymyslel, že když jsme se takhle neviděli a zase se týden neuvidíme, tak další víkend pojedeme na chalupu. Akorát na ni balím. 80 cm sněhu. Odhazovat cestu k chalupě budeme asi až do noci.

Kromě víkendu bylo u mě nejzáživnější asi pondělí. Maxík byl na víkend u svého otce. Nebudu to dlouho rozvádět, ale jsou s ním potíže. Neustále chodí pozdě, neustále mi něco vyčítá, od modřiny na koleně po to, že on se ještě dva roky po rozchodu nedokázal dát dohromady. Takže, v neděli jsme měli v práci rozlučku s naším kolegou, domů jsem se vracela ve 4, protože toho bylo hodně. Napsala jsem mu zprávu, že jestli by bylo možné si Maxíka vyzvednout až po obědě, protože teď jdu z práce a ráda bych se vyspala. Bylo mi to umožněno.

Ve dvanáct hodin se mě ptal, v kolik si pro syna přijedu. Domluvili jsme se na 14:10 na Masarykově nádraží, musela jsem ještě něco nakoupit a nejpozději v 15:38 jsem potřebovala jet zpět, abych stihla do 17:00 vyzvednout dceru z družiny. Nakonec jsme se domluvili, že bude přesně v 15:30 na masaryčce a že když nebude, pojedu do Tuklat, anebo bez Maxíka. (Asi to zní drsně, ale on je patologický pozděchodič, před Vánoci jsem na něj s dcerou, která byla nemocná, čekala na nádraží HODINU, protože musel nutně něco dodělat. Takže jsem mu dala takovéto podmínky. Doma nebyl nikdo jiný, kdo by Val vyzvedl a věděla jsem, že Maxík je s někým dospělým a v bezpečí.)

Co myslíte? No ano, hádáte správně. Nepřišel. Ve 38 jsem nastoupila do vlaku. Ve 40 jsem zvedla telefon, a když se otec Maxíka dozvěděl, že odjíždím, začal na mě do telefonu křičet, že jsem si to měla zařídit jinak, že to je moje vina a že on mi syna do Tuklat nepoveze, protože nemá čas a ani chuť, ať si to zařídím jak chci. Křičel tak, až se i lidi ve vlaku otáčeli, co se to děje.

V půl čtvrtý končí můj přítel v práci a vždy mi volá, že už je na cestě domů. Díky bohu za něj! Musím říct, že mi ho muselo seslat samo nebe. Bez váhání s tím svým klidem a pragmatičností mi řekl, ať vystoupím v Kyjích, on tam na mě počká. Jeli jsme do Tuklat, vyzvedli Valču, dojeli na Žižkov, kde počkal se mnou, až přijde otec Maxíka a dá mi ho, kdyby náhodou chtěl křičet nebo dělat problémy, a dokonce jsme zvládli vyzvednout Tínčin zapomenutý úkol u jejího tatínka.

Druhý den jsem mu napsala, že od příštího víkendu mi bude syna vozit do Tuklat v neděli večer nebo to půjdeme řešit na soud, aby mezi námi určil pravidla, protože na toto už nemám nervy. No začaly výčitky a urážky, jak mu ničím život a házím mu klacky pod nohy a proč mu vyhrožuji, že on na čas chodí, ale že pár minut přeci nevadí. Ten člověk si vůbec neuvědomuje, kolik lidí tou svou nedochvilností ovlivňuje. Že on je doma a jen se vrtá v elektronice a maximálně si dojde večer na pivo, ale že já mám zodpovědnost za to, aby děti byly najedené, uložené, vykoupané, Val aby měla úkoly do školy a připravenou aktovku. Patrik potřebuje být doma a pracovat na domě, abychom tam mohli žít společně, musí odvolávat lidi, kteří mu tam jdou pomoc a nebo přijede, jako v pondělí, domů až v osm a to už toho moc neudělá. Nají se a usne, protože do práce vstává v šest. Problém je, že Maxíkův otec má tak velké ego, že s ním nic nepohne. On je středobod vesmíru, za jeho život můžou ostatní a on nikdy nic nezkazil. A tak se ptám, já s ním válčím všehovšudy 5 let, ale stále nevím, jak přesně na něj. Nevěděli byste o nějaké páce vy?

Přeji příjemný víkend. Já jedu za sněhem, držte mi palce, ať neumrznu nebo nezapadnu.

Pusinky bříškům a dětem. Šárka