Foto z ateliéru Fotopromě.cz
A taky najednou zjistíte, že vaše dvouleté „mimino“ je strašně velké! Když se narodil Filípek, přišli tatínek s Honzíkem na návštěvu do porodnice asi po 10 hodinách od porodu. Jen těch 10 hodin s novorozeným miminkem mi stačilo k tomu, aby mi najednou náš malý Honzík připadal hrozně velký. Od porodu prakticky nepřestávám žasnout, jak velké má oči, ruce, nohy, jak je strašně dlouhý a prostě obrovský. Moje oko se okamžikem porodu přenastavilo na vnímání miminkovských proporcí a starší Honzík se mi do nich jednoduše nevejde. I v tomhle ohledu je z něj už zkrátka „velkej bráška Honzík“.
Vtipné je, jak rychle jsem najela do miminkovského módu. Nejen co se velikosti dětí týče. Ještě v porodnici, když se mi spouštěla laktace, bylo nutné po každém kojení chladit prsa, aby se mléka netvořilo tolik a především, aby to tolik neotékalo. A já se přistihla, že chodím po pokoji, na prsou studenou mokrou plenu a pohupuju se, jako bych uspávala Filípka. Ten spokojeně spal v postýlce a o potrhlosti své matky neměl ani potuchy. Nevím, jestli si mého počínání všimla i druhá maminka na pokoji, ale pevně doufám, že ne. Jinak by si musela myslet, že mi přeskočilo. Houpavá uspávací chůze mi od porodnice zůstala, a většinou se docela hodí. Pokud tedy zrovna nejsem na skok v obchodě, zatímco manžel a obě spící děti čekají v autě na parkovišti. Přece jenom je divné uspávat nákupní košík nebo igelitku se svetrem… Ještě štěstí, že si u toho nezpívám nějakou ukolébavku. Ale kdoví, možná i na to postupně dojde. 😀
HLEDÁME NOVÉ TĚHULKY:Sdílejte s námi své těhotenství a získejte zajímavé benefity a dárečky: 3 focení v ateliéru, těhotenské vitamíny, krémy na strie, po porodu balíček pro miminko.
Nové Těhulky LIVE! pište na truksova@babyweb.cz.
Od minulého týdne se toho u nás jinak mnoho nezměnilo, stále funguju především jako mléčný bar, moc toho nenaspím a nejsem asi zrovna vzorná hospodyňka. Ale právě dnes (11.11.) jsem se vybičovala a s Honzíkem jsme upekli svatomartinský koláč tatínkovi k svátku. I když nepřijede na bílém koni, ale v modrém autě, sladkou odměnu si zaslouží. Zvlášť po dnešní noci, kdy zůstal s Filípkem v obýváku a uspával ho, zatímco já jsem šla spát s Honzíkem a doháněla spánkový deficit předešlých nocí. A očividně i Filípek se snažil mamince udělat radost, protože se vzbudil na kojení v půl jedné a pak až v půl šesté. A pak jsme všichni tři (bez tatínka, ten už byl v práci) spali až do devíti. Na dnešek mám tedy luxusně naspáno a na pár dní mi to zase musí vydržet „do zásoby“. 🙂
A ještě jedna věc mi v posledních dnech přichází stále víc a víc na mysl. Vánoce. Já se na ně už těším jako malá holka. Letos poprvé budou v našem novém domově, poprvé se dvěma dětmi. Těším se na celý advent, na přípravy, na pečení, těším se na to těšení… S Honzíkem budeme společně péct cukroví, zdobit stromeček, zpívat koledy, zdobit okna vystřihovánkami a perníčky bílou polevou. Chtěla bych, aby Vánoce nebyly pro naše děti jen o dostávání dárků, ale o celé té hezké předvánoční době, o vůni skořice, světýlkách a čekání „na Ježíška“ (i když naše pojetí je tedy spíš takové, že dárky si dáváme mezi sebou a Ježíšek se tomu jen říká). A tak mám teď před sebou jeden velký před-adventní úkol: uháčkovat 23 malých adventních ponožek + 1 velkou štědrovečerní. Protože do každé ponožky Honzíkovi schováme nějaký zábavný úkol, abychom si čas adventu mohli užívat společně při hrách. U každé ponožky tak můžu přemýšlet, jaký úkol nebo hra se bude hodit pro ten který den. Jak vlastně vypadá adventní kalendář u vás? Podnikáte s dětmi něco speciálního nebo pro ně připravujete drobné dárečky či sladkosti? Napište mi do diskuze.
Krásný a nápaditý týden všem!
Jarka
