Naše třítýdenní štěstíčko

Tento týden byl ve znamení rodinných návštěv, no u nás doma bylo tak veselo, že jsem málem měla natáhnuté smějící svaly a břišní také, ale ty jaksi ještě nefungují tak, jak mají. Konečně za námi přijel můj bratr Vladimír s přítelkyní Klárkou, viděli malou poprvé a rozmazlovali ji úplně neskutečně. Prali se pomalu o kočárek, kdo bude vozit, Klárka malinkou chovala a Niky vrněla blahem a spinkala, Vláďa nám vařil samé dobroty, je to kuchař a jeho umění je fakt neskutečné! Krásné chvilky s rodinou!

Pak k nám po pár dnech přijela moje mamka a to bylo teprve rozmazlováníčko! Samé pusinky a hlazení, chování, povídání, no opravdu Nikolka měla plný servis jak můj tak babičky. Mamka se bála, že zapomene koupat miminka, přitom má praxi po dvou dětech. : -) Ale šlo jí to krásně. Po týdnu rozmazlování jsme zase osamocené s manželem a nějak jsme si na to zvykly a je nám teď smutno.

Zvykly jsme si na určitý režim, sice vím, že je Niky ještě malinká – v sobotu jí byly tři týdny a že takhle malá miminka ještě nemají nic pravidelného, ale vypozorovala jsem, že sice přes den je to takové různé, kdy se budí a krmí, ale jak se blíží osmá a devátá hodina večer, tak jdeme malou vykoupat, namazat olejíčkem, převléknout do spinkacího úboru a jde se papat a spinkat. Budí se až kolem půlnoci nebo jedné hodiny ráno a pak většinou po 3 až 4 hodinách. Pamatuji si před porodem, jak jsem si četla různé knihy o mateřství a zmocnila se mně myšlenka, jestli budu schopná malou správně nakojit a jestli se rozjede laktace, když mám nemocnou štítnou žlázu a beru na to různé léky a lékařka mě na to upozorňovala, že tady ta varianta může nastat. Naštěstí hned druhý den po porodu se mi udělalo mateřské mléko a malá začala krásně papat a já si oddychla. Věřila jsem tomu, že kojení půjde a opravdu to tak bylo, asi na tom skutečně něco bude pozitivně myslet.

Chodíme skoro každý den na procházky s kočárkem, tedy pokud nejsou vyloženě nějaké přívalové deště. Už sem dokonce i jela sama na nákup a byla jsem na sebe taky náležitě pyšná, když jsem zvládla složit a naložit kočárek do auta, sama upevnit autosedačku do pásu a pak ještě zařídit spoustu nutných věcí. Jediné co mi opravdu vadí, jak starší lidi, které neznám, mají tendence strkat hlavu do kočárku a funět na malou, nechci být přecitlivělá, ale u neznámých lidí mi to vyloženě vadí. Takže dělám uhýbací manévry, když vidím, jak se k nám začne družit nějaká podezřelá starší osoba. : -)

Jinak co se týče mého těla, které se snaží dát dohromady po docela náročném porodu, tak mi chybí ještě 2 kg, abych měla svoji předporodní váhu! Mám hroznou radost, že to šlo takhle hezky dolů, akorát určité partie jsou jiných tvarů a musím volit oblečení, co nepohoršuje. : -D Své staré kalhoty sice obléknu, ale jsou ještě nepohodlné, takže odpočívají na dně skříně, než shodím ještě pár kg a bude to krásně sedět. V létě ale určitě nebudu běhat v jednodílných plavkách, tím jsem si jistá, snad to bříško taky nějak časem půjde dolů, ale co bych chtěla takovou chvíli po porodu.

Užívejte jara a mějte se krásně! Zase za týden se budeme těšit Lucka s Nikol!