Náš malý otesánek

MIMI LIVE! SARAH Sárinka míří ke svému pátému měsíci života a musím říct, že ani ten čas nestíhám pořádně vnímat. Je opravdu neuvěřitelné, že už je tu s námi tak dlouho. Přesně před rokem jsem začala vyprávět náš příběh. Sarah byla ještě v bříšku a najednou je z tehdejší Gustičky nádherné sluníčko, které nás denně zalévá svou září.

Hodně srpnových miminek, která máme ve skupince už má zoubky. Musím říct, že u nás se asi zatím nic takového nechystá, ale já věřím, že Sísa si se vším poradí stejně dobře jako Lola. Prostě jen jednou přijdu, zacinkám a budou tam. Nějaké probrečené noci, nepříjemnost, nervozita a další nás zcela minou. Obávám se ale, že jakmile budou zoubky, tak našeho maličkého otesánka nezastaví už vůbec nic.

Otesánek jsme už přezdívali Laurince, ale to nás nenapadlo, že může být ještě nějaký větší jedlík. Neříkám, že Sárinka sní, na co přijde, protože zatím stále jen kojím, ale už opravdu přemýšlím, zda ji už na ochutnání nepředložím trochu zeleniny. Jakmile totiž vidí jídlo, tak se po něm sápe, nejraději by nám ho ulamovala před pusou a brala si ho pro sebe. Zájem o jídlo začala mít opravdu obrovský, a ač jsem chtěla počkat ještě do toho ukončeného šestého měsíce a plně ji kojit, tak uvidíme, zda to nezměním. Jsem ráda, že zájem projevuje a nerada bych ho v ní nějak utlumila.

Teď před ní manžel jedl banán. Já si ho vzala a dala jsem jí ho jen na okraj pusinky, myslela jsem si, že se bude hned „ksichtit“ a dávit se, jak to na začátku dělala i Lola, ale ani náhodou. Začala se po něm hned sápat ještě hladověji. Kdyby mohla, tak si opravdu kus vezme a sní ho. Tuhle Luky ležel na gauči, měl malou na sobě a jedl rohlík se salámem. Malá ho samozřejmě nespustila z očí a on pak k ní ten rohlík s tou šunkou naklonil, a kdybych na něj nepromluvila, tak by jí to snad dal. Říkám mu, co dělá, že na tohle je přeci ještě úplně maličká, tak se smál (věděl, jen mě zkoušel) a povídá: „No, tak snad to bude Kosejková, ne?“ (po jejich linii se jí téměř jen maso, maso a maso J). Tak jsem na ni zvědavá, jaký to bude jedlík. Laurince to zůstalo dodneška. Co půl hodiny chodí a volá: „Papat, papat.“

Sárinka už začala být opravdu velmi vnímavá. Sahá si pro hračky, vnímá je, vnímá věci a lidi kolem sebe. Má moc ráda, když na ni vyplazuji jazyk. Snaží se mi ho chytit, a když se jí to nedaří, tak pak ho začne plazit sama a je u toho roztomile vtipná. Zjistila také, že má Laurinka vlásky, takže už nám to začalo. Holky leží vedle sebe. Najednou Lola křičí: „Mami au, au, mami mimi,“ tak utíkám k nim a Sarah drží Lauřiny vlasy a škube s nimi. Už se těším, až se tu budou spolu honit a dovádět. To bude teprve něco.

Touha po létu

Už aby bylo teplo. Šumavu jsme si užili krásně zasněženou, na bobech se projeli, udělali sněhuláka a koulovačku a už by to zase mohlo pomalu zmizet. Teď bylo několik teplejších dnů a hned to bylo o něčem jiném. Už bychom zase pracovali na zahradě a na letošním jaru mě asi nejvíce láká to, že budeme bydlet opět ve svém.

Doufám, že jaro už budeme trávit v teple našeho nového domova, Sárinka bude zkoumat všechny nové věci a Lola si užívat nový pokojíček. Těším se, jak jen otevřu dveře na terasu a tam bude kočárek, nebudu muset obcházet celý dům a všechno složitě připravovat. A především to sluníčko a ta energie, kterou s sebou přinese. Někdy cítím, že už bych ji opravdu potřebovala.

Teď chodí spát holky denně až kolem půl desáté večer a já se ke svým věcem dostávám až kolem jedenácté a je to opravdu znát. Nějak to na mě začíná vše padat. Téměř denně jsme někde po obchodech, stále vybíráme a zařizujeme, už si ani nepamatuji, kdy jsme strávili víkend jen lenošením. Ale slibuji si, že jakmile se nastěhujeme, tak s holčičkami minimálně jeden víkend strávím jen na nové podlaze, budeme si hrát, válet se, blbnout. Předpokládám, že Sarah se už bude hýbat, tak to bude doma pěkně veselé.

Tento týden také zdárně ukončuji mateřskou dovolenou a přecházím už jen na rodičovskou. Opět jako bych viděla nedávno, jak jsem tu řešila, že jsem si mateřskou zapomněla zařídit, a doufala v to, aby mi ji vůbec vyplatili. No a ono už je to více jak půl roku.

Moc ráda bych také začala zařizovat křtiny pro Sárinku, ale obávám se, že stejně jako u Loly se k tomu dostaneme až v létě, protože teď přes tu rekonstrukci a stěhování to nevidím moc reálně. Musíme Sárince vybrat také druhé jméno, které ji bude patřit, až bude pokřtěná. Ráda bych, aby pro ni mělo opět svůj důležitý význam. Laurinka je Laura Marie. Jméno Marie má po svých prababičkách a jeho síla se v ní zrcadlí přesně tak, jak jsme viděli u nich.

Nemoci nás naštěstí postupně opouštějí. Sárinka ještě pokašlává a je kupodivu docela hodně zahleněná, ale doufám, že už se toho brzo zbavíme a příště nebude po nemoci ani památka. Náš malý otesánek se za chvilku přihlásí o mlíčko, tak i já se jdu pomalu přichystat a pomazlit se s tím naším téměř pětiměsíčním uzlíčkem štěstí.

Mějte se krásně.

Bára a Sárinka