Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz
Porucha č. 1: počasí
Tak prý že o prázdninách je skoro pořád teplo až vedro, svítí sluníčko a chodíme se koupat. No nevím, děda a babička odjeli v pondělí, a to hezký počasí si zřejmě vzali s sebou. Týden v kuse tu byla zima, vítr a přeháňky, teploty kolem 15 °C, to teda jako fakt na koupání nebylo. Pak se to trochu zlepšilo, ale z tepláků do kraťasů jsme se převlíkli až asi po deseti dnech. Opalovací mléko jsme ještě nepoužili a zřejmě už do konce pobytu ani nepoužijeme. Nevadí, aspoň nám víc zůstane k moři.
Porucha č. 2: čtyřkolka vs. traktor
Jako je super, že mám svůj vlastní traktor, o tom žádná. Ale nemá motor! Chápete, já musím šlapat sám, jenže na pedály ještě tak úplně nedosáhnu a neušlápnu je. Brácha má čtyřkolku s motorem, takže jenom sešlápne a frčí, do kopce, z kopce, kamkoli. Není to fér!
Aspoň, že mě občas sveze jako spolujezdce. Ale děsně málo, chtěl bych se vozit víc. Ale abych mu nekřivdil – před pár dny mě na to pustil samotného. Nastavil mi tam pomalejší rychlost (želvu), a mohl jsem řídit úplně sám! To bylo žůžo!
Před mámou teda dělám, že nevím, jak se nastavuje ta vyšší rychlost, ale umím to a už jsem si to i sám přepnul. To je teprve cvrkot. Škoda, že jsem takhle naboural do tátova auta. Naštěstí teda jen plechy a nic vážného se nestalo. 😉
Porucha č. 3: bazén
Když jsme sem přijeli, byla voda v bazénu průzračně čistá (a na mě trochu studená). Pak se ale něco pokazilo a za dva dny po odjezdu babičky a dědy to vypadalo spíš jako voda na zalévání zahrádky – hnusná zelená, ble. Nic na koupání (ani teoreticky). Máma z toho byla úplně na prášky, určitě jí na hlavě přibylo nejmíň sto nových šedivých vlasů, a řešila s tátou po telefonu, co s tím má jako dělat.
Do soboty, než přijel táta, to bylo ještě horší (to jsem ani netušil, že to ještě jde). Táta jel dvakrát do obchodu pro nějaký sypání, dovezl několik různých nádob, které vypadají všechny stejně, ale ty věci uvnitř se asi dost liší; taky pořád nabíral vodu z bazénu do takové průhledné krabičky, přidával tam malé tabletky a pak koukal, jak se voda barví na mou oblíbenou fialovou (nebo jakoukoli jinou, která vás zrovna napadne). Pokaždé měl ustaraný výraz, máma šla do vrtule, na bazén vrhala nenávistný pohledy a prohlásila, že letos do něj už teda nevleze.
Celá ta švanda stála zatím asi docela dost peněz, naši se kvůli tomu zřejmě i pohádali, táta najezdil spoustu kilometrů a ani po dvou týdnech to ještě není v cajku. Podle všeho je to celkem dost alchymie a sázka do loterie. A babi s dědou zatím vůbec nic neví! Máma to normálně zapírá jako malá. To mě na tom celým baví asi ze všeho nejvíc.
Teď je to tak trochu závod s časem, jestli se povede dostat bazén do normálního stavu dřív, než se děda s babičkou vrátí z dovolené. Máme na to ještě necelý týden. Tak nám (hlavně teda asi mámě) držte palce, ať to stihneme, a babička s dědou nic nepoznají.
Váš Filípek
Čtěte také:
- Koníček je kůň. Nepodceňte výběr správného jezdeckého kroužku
- Není brzo na vlastní pokojíček?
- Potravinová alergie u dětí a život s ní
Jak to vidí máma
Tak abych to trochu uvedla na pravou míru a taky aby to nevyznělo tak negativně… S bazénem vážně máme problém. Evidentně je to trochu složitější, než jen nechat chlorovou tabletku průběžně rozpouštět do vody a občas síťkou vylovit mrtvý hmyz na hladině. Z dostupných zdrojů (= Google) se nám podařilo zjistit, že se nám nějak rozhodilo pH a to mělo vliv na kvalitu vody, resp. účinnost chlorové tablety. Výsledkem byla zelená voda zarostlá řasami, a z toho pramenící moje dost špatná nálada. Těšila jsem se na koupání a místo toho… práce navíc. Jako bych toho neměla i tak dost.
O zapírání ale vážně nejde, to Filípek trochu přehání. Jen nechci babičce a dědovi kazit dovolenou, špatné zprávy mohou počkat až do jejich návratu. Z historie už máme za sebou pár špatných zpráv v době jejich zahraniční dovolené, a tak je toho chci letos ušetřit. A stále ještě doufám, že se nám povede vodu opravdu dostat zpět do původního stavu, než se z dovolené vrátí, a celá ta anabáze s chemikáliemi bude nakonec jen veselou historkou pro pobavení.
A předchozí negativismus je třeba vyvážit taky nějakou to dobrou zprávou. Za ty dva týdny, co už tu jsme, se Filípkovi vrátila chuť k jídlu. Zatímco předtím odmítal téměř veškerou zeleninu, tady baští s chutí dokonce i brokolici a vařenou kedlubnu. Zatímco posledního skoro půl roku byl zapřisáhlým vegetariánem, stačily dva týdny na čerstvém vzduchu, a Filípek dlabe maso jako hladový vlk.
Doufám, že mu to vydrží i do Prahy. Pro hladovce se vaří mnohem lépe než pro někoho, u koho nikdy nevíte, jestli bude jíst nebo vám to hodí na hlavu.
A ještě jedna pozitivní zpráva. Večerní uspávání se zase vrátilo do původních kolejí: přečteme pohádku, pomazlíme, dáme pusinky a JÁ ODCHÁZÍM. Před usnutím obou kluků. V klidu, bez pláče a s úsměvem na jejich tvářičkách. Po tomhle touží snad každá máma! Ani vlastně nevím, jak se to kouzlo stalo. Prostě to najednou bylo.
Vysvětlila jsem Filípkovi, že může klidně spinkat i beze mě a že nemusí plakat, pokud odejdu dřív, než usne. Popřála jsem mu, ať se mu zdá něco krásného, a ujistila ho, že ho mám moc ráda. A voilá – Filípek se otočil na bok, přitulil si pejska, zavřel očka a během chvilky spal. A od té doby to tak máme každý večer. Děkuji, Vesmíre!
Užívejte prázdniny a spěte sladce a klidně 😉
Jarka
