Můj začátek

Toto je moje první úspěšné těhotenství. Před pár lety jsem totiž s bývalým partnerem prodělala dva samovolné potraty, protože plod se nevyvíjel, neměl srdeční akci. Nicméně toto už je za mnou, mám nového milujícího partnera, s nímž jsme se po 2,5 letech společného soužití rozhodli, že je čas, abychom se rozrostli. Plánovali jsme sice početí až na léto, protože v současnosti dostavujeme baráček, ale jak se stalo, tak se stalo.

Když jsem se objednávala k lékaři na potvrzení těhotenství, byla jsem dost nervózní. O pár dní později v čekárně ordinace jsem se cítila vynervovaná jako před maturitou. Pan doktor mi vzápětí moc radosti také nepřidal. Těhotenství potvrdil, ale dle PM jsem měla být 6+2 tt a pan doktor mi sdělil, že zatím je vidět jen gestační váček odpovídající velikostí 4. týdnu a že mám přijít za 14 dní na kontrolu.

Snad si dovedete představit, jak hrozných pro mě těch 14 dní bylo. Byla jsem neustále podrážděná, bez nálady a plná strachu, aby se historie neopakovala a abych o miminko opět nepřišla. Za těch neskutečně dlouhých 14 dní se mnou na kontrolu šel i partner, protože jsem na případné zklamání nechtěla být sama. O to větší pak byla moje radost, když pan doktor potvrdil, že plod má viditelnou srdeční akci a velikostí odpovídá 6+5 tt.

POVÍDEJTE SI S DENISOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Hned mi také vystavili těhotenskou průkazku a já se stala její hrdou nositelkou. Na další kontrolu mě objednali za 3 týdny, resp. k dnešnímu dni je to již za 14 dní. Stále chodím do práce a chtěla bych to vydržet po celé těhotenství, do doby, než nastoupím mateřskou dovolenou. Nějak si neumím představit, že bych teď najednou zůstala sama doma. Sice jsem zrovna dnes šla z práce naštvaná a partnerovi říkala, že už se těším, až si od ní na nějaký čas odpočinu, ale když se na to podívám celkově, jsem tam ráda. Těhotenství jsem jim zatím však neoznámila, nemůžu k tomu nějak najít odvahu. : -)

A nyní k těhotenství samému. U mě zatím vše probíhá tzv. na jedničku. Ranní nevolnosti se mi naštěstí obloukem vyhnuly (díky, mami, že i takovéto geny na mě přešly :-)), pouze od minulého týdne se občas dostaví jakýsi nepříjemný pocit okolo žaludku. Ze začátku jsem si myslela, že je to tím, že mám hlad, později se to začalo objevovat, i když jsem byla najedená. Nicméně vyloženě špatně mi není, tak se tím nijak nestresuju, tento nepříjemný pocit vždy během chvíle odezní.

Jinak tedy s jídlem to je hrozné. Dočetla jsem se sice, že budu mít rychlejší metabolismus, ale že v takové míře a již tak brzy? Já musím zhruba každé dvě hodiny něco sníst, protože mám hlad. Opravdu to nejsou chutě, ale vyloženě hlad. Na váze se to zatím naštěstí nijak neprojevuje, ale co jestli to takhle půjde dál?

A co se týče pověstných těhotenských chutí? Že bych se potřebovala neustále něčím cpát, tak to ne. Co se mi ale stává, je to, že při nákupu v obchodě bych očima snědla všechno, a když to koupím s tím, že si pak doma pěkně pochutnám, okamžitě na to přestanu mít chuť. A v podstatě se to neděje jen v obchodě. Občas si začnu připravovat jídlo, a když ho dokončím a mám ho sníst, už se mi do něj vůbec nechce.

Myslím, že na seznámení toto stačí a příští týden Vám povím o tom, jak jsme radostnou novinu oznamovali rodičům. 🙂

Vaše Denisa

Denisa právě prožila 8. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?