Můj první zlozvyk

PAVLÍNINO MATEŘSTVÍ Maminka si mě asi od mých 5, možná 6 měsíců dává do velké postele, abych rychleji usnula. Je pravda, že zaberu téměř okamžitě. Trvá mně to zhruba 10–15 minut. Někdy, když nemůžu zabrat, tak je to i půlhodina, velice výjimečně hodina. Než usnu, mačkám maminku na nose, bradě, uchu. Štípám ji do tváře. Mamka si to nechá líbit, protože ví, že pak dobře usnu. Když uhne nebo mně dá ruku pryč, tak jsem nevrlá, pofňukávám a tak trochu se vztekám. Nevím, mám pocit, že když mamku pevně tisknu, jsem jí blíž a cítím se v bezpečí.

Když mě jednou ukládal ke spánku taťka, tak se úplně vyděsil, co to mám za zlozvyk. Nebyl tak hodný jako mamka a nenechal se ani mačkat, ani štípat. To, že jsem pofňukávala, mu vůbec nevadilo, dokonce ani řev nezabral. Stále se mě snažil obalamutit hračkou. Myslel si, že jsem tak hloupá a spokojím se s mačkáním hračky. Jenže on byl dost vytrvalý. Začala jsem být už unavená, navíc mě zmohlo i to brečení. Nakonec jsem přistoupila na stiskávání hračky a usnula jsem i tak. Jenže… Táta se rozhodl, že na to, abych se to odnaučila, dohlédne. Snaží se najít chvilku i při tom všem shonu, co má s předěláváním baráku, a jít s námi do postele, když usínám. Vždy, když se natahuji na mamku, že ji začnu mačkat a štípat, tak tam podstrčí hračku. Když se sápu po jeho obličeji, také tam dá hračku. No, nemám to teď jednoduché. Přišla jsem na to, že položit ruku na mámin obličej můžu. To mně tam ruku nechá. Potají jenom dvěma prstíkama mačkám mamče rty. To taťka nevidí a mamka se nechá. Já jsem spokojená a táta taky. Mamka vlastně švindluje, abychom byli oba dva spokojeni. Maminka tajně doufá, že se to brzy odnaučím.

Já jsem jinak moc hodná holčička. Chodím spát něco mezi osmou a devátou hodinou a spím až do půl sedmý do rána bez probuzení. Možná právě proto je mamka shovívavá k mé malé štípavé neřesti.