Moje cesta za miminkem (18): Terezka v devíti měsících stojí

Změny v devátém měsíci začaly nejprve prvním dolním zoubkem. Dvě krásné bílé čárky se rýsovaly v dásni a já je pořád osahávala, oťukávala, jestli už tam ucítím zoubek a budu moci volat po nových šatech. Přesně dva dny po osmiměsíčních „narozeninách“ jsem ho konečně ucítila. Bohužel při kojení.

No, abych pravdu řekla, zpočátku jsem byla ostražitá a čekala jsem, jestli mě v zápalu jídla nekousne, ale nic. Jen teď, když už jsou to dvě velká zubiska, a Terezka u prsa usne, občas nevědomky lehce scvakne. Čekala jsem to horší. Doufám, že jsem to právě nezakřikla 🙂

Zároveň se zubem se objevila schopnost lézt dopředu. Myslím, že pro všechny děti je tohle zlomový bod, protože se rázem dostanou, kam potřebují.

Musím mít oči všude
A já tím pádem musím být mnohem ostražitější. Navíc se asi tak dvakrát třikrát týdně stává, že se Terezka v noci vzbudí a chce si hrát.

Vidí světýlko na chůvičce a chce se k němu vydat. Nebo k závěsům za postelí. A protože ji od prvního nočního kojení mám u sebe v posteli, nezbývá mi, než ji držet za nožičku a poklimbávat, zatímco ona si leze kolem mne, po mně, a tak po půl hodince až hodince padne a usne. Předpokládám, že tohle asi nejde nijak „odbourat“, nebo se pletu? Ona je v pohodě, nechce jíst, ale chce si prostě jen tak mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní hrát.

Máte s tím, maminky, také zkušenosti? Zkoušíte to zaspat nebo bendíte v noci se svým potomkem a hrajete si spolu? Já jsem kolikrát tak unavená, že nemám sílu se ani otočit a kouknout, kolik je hodin.

Ivčo, chápu tě
Kromě toho ponocování také samozřejmě v noci kojím. Vždycky když čtu o Josífkovi z Mimi Live, říkám si, jak to máme podobné. Tím, že si ji ale beru hned po prvním probuzení do postele a kojím třeba třikrát a u toho v pohodě dál spím, nějak extra mě to zatím netrápí. Když má Terezka dost, tak se jen otočí a chrupká dál. Teda většinou, pokud nemá hravou 

Zajímalo by mě, zda se dítě samo naučí v noci nebudit, jestli prostě nastane čas, kdy nebude v noci potřebovat jíst, nebo když teď si v noci dává mlíčko, jestli jí to jednou budu muset odnaučovat. Abych pravdu řekla, ty metody, kdy se nechává děcko vyplakat, chodit k němu v nějakých intervalech…to mě upřímně dost děsí. Terezka pláče tak usedavě, až má plný nosík nudlí, začne se až zalykat… na to nemám žaludek. Říkám si, že jsem tu přece od toho, abych byla s ní, dokud mě bude potřebovat, a tohle asi je chvíle, kdy prostě chce být s mámou.

V jednom kole
Co se týká pohybu, u lezení jsme zdaleka neskončily. Máme v tomto směru úplnou smršť novinek! Jak se začala plazit dopředu, dostala ohrádku a během dvou dnů se v ní naučila klečet. Ještě ten samý týden jela v kočárku a sama si v něm sedla. V tu ránu se jí otevřely nové prostory, hračky už v kočárku nepotřebuje a celou cestu pozoruje všechno, co jí do té doby unikalo.

Jakmile objevila sezení, prakticky se nedaří, aby jela v kočárku vleže, pokud zrovna neusíná.

Asi čtyři dny po tom, co začala sedět, si v ohrádce stoupla. Byli jsme zrovna u přítelových rodičů na Šumavě, tak tam měli to „pozdvižení“ v přímém přenosu. Ten postoj byl sice takový vratký, sama se asi divila, co dokázala, ale bylo to tam a já byla na tu svoji šikovnou holčičku hrozně moc pyšná!

Super výhra! Díky Babywebu
Možná jste se také zúčastnili soutěže Dítě vítáno, která proběhla někdy v létě. Protože jsem zaregistrovaná na Babywebu už od těhotenství, aby mi chodily informační emaily, jak se moje miminko v bříšku (a teď i venku 🙂 vyvíjí, také jsem se soutěže zúčastnila.

Abych pravdu řekla, ve výhru jsem vůbec nedoufala a na celou věc zapomněla. Když mi pak přišel email o tom, že jsem vyhrála, musela jsem se jít podívat na stránky soutěže, abych zjistila, co vlastně můžeme dostat 🙂

Nemohla jsem tomu ani uvěřit. Čtyřdenní pobyt v Aparthotelu Šumava, který je mimochodem také zařazen v rubrice Dítě vítáno, v Kašperských Horách. Dovedete si představit, jakou jsem měla ohromnou radost a hlásila jsem hrdě doma, že jsem nám zajistila na podzim dovolenou.

Do Kašperek jsme se vydali v listopadu, počasí sice nebylo moc přívětivé, ale ubytování bylo opravdu pohodlné pro rodinu s dítětem, že nám to ani moc nevadilo a pěkně jsme odpočívali na pokoji, koukali na pohádky, chodili na pizzu nebo malé procházky po městečku. Prostě relax. Moc děkuju „losovací komisi“ Babywebu, že měli šťastnou ruku a určitě mě to utvrdilo v tom, že někdy se v takovýchto soutěžích opravdu na člověka může usmát štěstí a vyplatí se soutěžit.

Bude smršť změn pokračovat?
Vzhledem k tomu, že tenhle měsíc byl tak pokrokový, jsem zvědavá, co nás čeká dál. Myslím, že to budou horní zuby, snad se vyklubají lehce a bez útrap. Pokud máte zkušenosti s tím, že si chtělo vaše děťátko v noci hrát nebo zda a případně kdy přijde čas, že už nebude vyžadovat noční kojení, budu ráda, když mi v diskuzi poradíte.

Určitě se to nebude hodit jen mně. Děkuji a přeju vám všem krásné zimní dny.

Denisa