Moje cesta za miminkem (17): Co už umí naše osmiměsíční princezna

Náš osmiměsíční capart je už pěkné kvítko. Terezka se doposud plazila jako rak, pořád dozadu, ale tuhle ji něco zaujalo vepředu a najednou koukám, že je jak voják v zákopech, ručičkami zabírá ostošest, nožičky za sebou víceméně jen tahá…a má to. Ulovila můj telefon, který ležel asi metr od ní. Za ten výkon jsem jí ho musela na chvíli nechat. Aspoň do té doby, než začal směřovat do pusinky 🙂

Začínají se klubat zoubky!
Když jsme u té pusinky… dole se začínají objevovat dvě jedničky! Hurá, budou šaty! Musím to hlídat! Zatím ještě nejsou cítit, ale jsou to takové dvě malé bílé čárečky, každý den je sleduju, kdy už vykouknou pořádně. Asi jí to nijak nevadí, nebolí, ručičky si do pusy nedává, neslintá, tak snad to tak bude pokračovat. Nejen zoubky, ale i vlasy se nám nějak rozrostly. Už dvakrát jsem Terezce musela ostříhat ofinku, začíná z ní být pěkná vlasatice 🙂

Plaveme v rýmě
Myslela jsem taky, že začneme jezdit plavat. Nějak se k tomu ale nemůžeme dopracovat, také kvůli těm věčným rýmám. Terezka byla zatím jen jednou ve velkém bazénu, kde se jí teda vůbec nelíbilo, tak jsem to zatím nijak moc nevyhledávala. Tak snad to bude mezi dětmi v bazénu lepší.

Zatím chodíme jen na dětské cvičení, kde je Terezka náramně spokojená. Celou dobu kouká po ostatních a já jí pilně cvičím s nožičkami, ručičkami, zpíváme říkadla a ona se culí na všechny děti okolo. Ta půlhodinka ji tak unaví, že jen co ji dám do kočárku, tak do pěti minut spí. Slastná to chvilka pro Terezku i její maminku 🙂

Řekni má-ma
Terezka si začíná taky broukat a lehce slabikovat. Začíná to lehce jako dadada, tatata, baba. Snažím se jí často opakovat mamama, máma, aby udělala mámě radost a řekla moje „jméno“ brzo, ale nějak se jí to nelíbí. Ale já se nedám, budeme trénovat dál :-). Taky se učíme dělat pápá. Několikrát denně se jdeme podívat na naši korelu, ze které je Terik úplně štajf a mohla by ji sledovat pořád. Když odcházíme, dlouze korelce máváme.

Terezka objevuje svět
Za dva dny oslaví 8 měsíců a právě si dokázala v postýlce kleknout. Takže už žádné vožení v domácím kočáře jen tak, už by z něj vylezla. Taky musíme snížit postýlku. Páni, to jsou pokroky. Pro někoho nevýznamné, ale já si je užívám a sleduju, jak začíná objevovat 3D prostor a kromě lezení už jde i do výšky. Mám pocit, že příští měsíc bude co do pokroků hodně nabitý, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

Jak posílit imunitu kojeného dítěte?
Podzimní a zimní počasí s sebou nese rýmy a kašle a ani my jsme jich nebyly ušetřeny. Já i Terezka jsme prakticky celý měsíc takhle prostonaly, vyjma jednoho týdne uprostřed, kdy jsem se na chvíli radovala, že jsme konečně zdravé a lup ho, chytly jsme to znovu. Respektive nejdřív vždycky já a ode mě za pár dní i Terezka.

Několikrát jsem různě četla, že když maminka kojí, tak své dítě nenakazí, ale my už takhle absolvujeme třetí virózu a vždycky to bylo tak, že jsem to na Terezku přenesla. Bylo mi to moc líto, snažila jsem se na ni moc nedýchat, hodně si mýt ruce, ale nepodařilo se. Chudinku jsem jí několikrát denně trápila s odsávačkou, někdy už při odsávání ležela tak odevzdaně, jindy se bránila, co jí její malé ručičky stačily. Bylo to martýrium. A to byla jen rýma.

Vždycky si říkám, jak se trápím malou rýmou a přitom to je vlastně to nejmenší. Když vidím kamarádky, jak jim občas děti stonají, že kvůli dehydrataci třeba končí až v nemocnici, úplně mě z toho trne.

Nevíte někdo náhodou, jak posílit imunitu takhle malého dítěte? Zkoušely jste třeba něco u vašich dětí a poradíte? Moc děkuju, ráda bych něco vyzkoušela…

Vaše Denisa