Moje cesta za miminkem (15): Zanícené očíčko jsme zvládly!

Terezka měla od narození trochu zanícené jedno očko, vyklubal se z toho ucpaný slzný kanálek. Kdo to zná, ví, že „léčba“ není vůbec příjemná. Miminku daný kanálek v nemocnici „profouknou“, pokud je miminko trošku větší a už se víc brání, je to dokonce pod narkózou. Docela mě to děsilo a rozhodně jsem nechtěla nechat Terezku takhle trápit.

Zákroku jsem se bála
Můj synovec měl stejný problém a podstoupil čištění kanálku dvakrát a ani jednou to nepomohlo. Až tím, jak rostl, kanálek se sám asi v půlroce zprůchodnil. Konzultovala jsem to s naší paní doktorkou, které jsem vyprávěla naši rodinnou zkušenost a že bych nerada nějaký zákrok absolvovala, tak jsme se domluvily, že budu očičko čistit a uvidíme.

Přišla jsem na fígl, jak vždycky vymáčknout z očička hnis a na chvíli ho tím pěkně ošetřit. Terezce to vůbec nevadilo, tím to bylo snazší. Musela jsem to dělat několikrát denně a doufala, že si očičko samo poradí. A povedlo se!

Přesně ve čtyřech měsících jsem šla dopoledne na pravidelné „čištění“ a ono nebylo co! Asi je vám jasné, že jsem z toho měla obrovskou radost. Kdo se s tím někdy bude potýkat, věřte, že je šance si poradit i bez nepříjemných zásahů lékařů. Beru to jako svůj velký úspěch.

Objevily se uzliny
Aby toho ale nebylo málo, objevily se Terezce za oběma oušky dvě malé stejné bouličky. Podle paní doktorky to budou nejspíš uzliny a může se to objevit v případě, že maminka prodělala v těhotenství nějakou virózu.

A já ji měla dokonce dvakrát. Teď tedy čekám, jestli bouličky zmizí, ale pravděpodobně je budeme muset jít ukázat ještě přímo na infekční oddělení, aby vyloučili vše ostatní. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Kvůli tomu nám teď stojí i očkování. Snad to bude všechno v pořádku. Něco jiného si vůbec nepřipouštím.

Čekají nás náušničky
Minule jsem vám psala, že má Terezka čerstvě nastřelené náušničky. Teď se chystám na výměnu za vlastní, které dostala od babičky a dědy. Dírky se už zahojily, je už na to ten pravý čas. Naložila jsem ozdůbky do lihu a psychicky se připravuji, že je nasadím. Upřímně, nějak se mi do toho nechce, tuším, že to zapínání nebude jen tak. No uvidíme, příště se pochlubím, jak jsme si při tom vedly.

Máte prosím nějakou radu, jak to zvládnout? Děkuji

Začínáme přikrmovat
Nástupem do druhé poloviny roku začínáme ochutnávat něco jiného než jen mlíčko. Mlíčko od mamky sice stále hraje prim, ale už ochutnáváme mrkvičku a bramborovou kašičku. V různých příručkách jsem četla, jak může být těžké dostat do dítka aspoň tři lžičky jídla, a doufala jsem, že bude naše Terezka jedlík po rodičích. A taky že jo. Bramborová kaše je pro Terku očividně lahůdka a dožaduje se další a další lžičky. Skoro každé sousto mi pak ještě ukáže na jazyku, asi abych zkontrolovala, jestli si to dobře poválela v pusince.

Je srandovní ji pozorovat, jak objevuje nové věci. Sice se jí snažím bránit, aby zkoumala rozmixovanou mrkev rukama, ale ráda sleduji její grimasy, jak objevuje nové chutě.

Přijela pouť
Přijela k nám pouť. Ještě loni jsem trochu odsuzovala maminky, které tam jezdily s takovými cvrčky, jako je naše Terezka, a letos tam jdu taky. Byl tam sice hluk, mraky lidí, ale Terezce to bylo šumafuk a během chvíle v kočárku usnula a ani vábení autodromu a labutí ji neprobudilo.

Mamka měla aspoň ten den trochu jinou procházku než obvykle a mohla si koupit nějakou tu pouťovou sladkost.

Mám se báječně
A jak se jinak cítí maminka? Maminka se má báječně. Sice nemám skoro žádný čas pro sebe, hlídání prakticky taky skoro žádné, ale užívám si to. Je ale pravda, že kdybych měla příležitost, spím do pěti minut jak dudek.

Nějak nemám čas zajet si ke kadeřnici na melírky, tak jsem si nechala vlasy celkově ztmavit přelivem. Terezka koukala, že má najednou mamku tmavší. K svátku jsem teď dostala poukázku na masáž lávovými kameny, tak se těšíííím!

Jak jste na tom vy? Stíháte s půlročním dítětem péči o sebe? Já nezvládám ani odpočinek, natož sebezušlechťování!

Vaše Denisa