Milována dvěma muži najednou

Nedávno jsem měla plačtivou náladu (čtenář si pod tímhle může představit znělku k filmu Zachraňte Willyho a mě v slzách) a manžel se mě snažil utišit. Když najednou přišel Martínek, rukama si přitáhnul můj obličej ke svému a dal mi pusu, pak šel k tátovi a dal mu taky pusu, pak si šel zase po svém. To jsem se pochopitelně rozbrečela ještě víc. 🙂

Podobná situace nastala, když jsme se před týdnem vrátili z dovolené u moře. Do roka Martínkovi změny moc nevadily, ale poslední dva měsíce je na ně citlivější; nejspokojenější je, když jsme doma a máme svůj režim. Na dovolené řadu dní kňoural. Asi mu chyběla jeho obvyklá místa ke krámování a naše každodenní rituály. Domů jsme docestovali v jedenáct večer. Byl vzhůru, tak jsem poklidila nejnutnější věci, osprchovala se a pak jsem uložila Martínka na polštář vedle sebe. Jako kdyby tomu nemohl uvěřit, že jsme doma, čichal si k polštáři jako ke kytičkám a bylo na něm znát nevýslovné štěstí.

Otočila jsem se k němu zády, myslela jsem si, že už usíná. Ležel nehnutě. Ani nedutal. Po chvíli jsem se otočila a v tlumeném světle, které šlo z předsíně, se na mě s blaženým úsměvem zamilovaně koukal. Očička mu zářila štěstím a on mě něžně hladil po obličeji a po vlasech a prostě mi svým pohledem říkal: „Jsem rád, že jsme zase spolu doma.“ Samozřejmě jsem se rozbrečela a čím víc jsem brečela, tím víc mě hladil a usmíval se. (Čtenář zde čte: Kdykoliv si vybaví tuhle situaci, vždycky se rozbrečí.)

Začínám 14. týden a váha se stává mým nepřítelem. Za poslední dva týdny jsem přibrala kilo! Mám hrůzu v očích! V prvním těhotenství jsem přibrala jen 3 kila za celých devět měsíců a teď tohle! Celkové skóre je mým tajemstvím. Každý by přeci měl mít své tajemství. S manželem jsme probírali výsledky prvního screeningu a říkám mu, že bych mu to i dala přečíst, ale to by viděl, kolik vážím a to přeci nejde. On se ke mně přivinul, pohladil mě po břiše a řekl: „Řekněme, že hodně váží miminko s celým příslušenstvím.“ S napětím jen doufám, že až do porodu budu stále do-cent. 🙂

Ten samý muž mi každý den před usnutím a každé ráno řekne, jak moc mi to sluší. Někdy to beru jako jeho „dobré ráno, jak ses vyspala“, někdy si říkám, kde tu krásu vidí, někdy prostě čekám, že ho to časem přejde a že jsem to dnes slyšela asi naposled. Ale ono ne. Každý den, znova a znova mi vyzná, že jsem pro něho ta nejhezčí žena na světě, každý den to řekne stejně přesvědčivě jako den předchozí, každý den to zní, jako kdyby ta slova říkal poprvé. Kdo by takové muže nemiloval?

Zdánlivě nesourodý článek má ale společné téma – lásku. Teď mě napadá text písně Chasing Cars od Snow Patrol: „Those three words / Are said too much / They’re not enough.“ My nejezdíme na dovolené do hotelů, nekupujeme si honosné dary, nejíme každý týden v restauracích a neříkáme si, že se milujeme. Každý děláme, co umíme, ale přesto jsme neskonale šťastní, že máme jeden druhého a že jsme vytvořili domov, ve kterém se i Martínek cítí šťastný a v bezpečí. (Čtenář si představí horu kapesníčků, které padly při psaní tohohle článku.)

Tereza právě prožívá 14. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?