Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Šestinedělí je jen pro otrlé

Ve chvíli, kdy se za vámi zavřou dveře bytu, dítě se probudí a začne to. Pochopí totiž, že tety z porodnice jsou daleko a vy už ho nemůžete vrátit. Z vašeho malinkatého a nejhodnějšího puclíka se rázem stane prudič, který je přesvědčen, že je malý klokan a nejde nikdy, skutečně NIKDY, odložit.

Nekonečné noci
Při styku s podložkou se probudí v jakoukoliv denní i noční dobu a začne se velmi intenzivně domáhat vaší náruče. Hrůza. Vy samozřejmě víte, že řvoucího potomka nemůžete vzít do postele, nebo se vám tam nastěhuje už napořád, takže celou noc vstáváte, kojíte, utěšuje se, usínáte u toho a nenávidíte celý svět. Miminko vzápětí pochopí, že je obecně výhodnější dělat různé motorické pokroky, aby vám dělalo radost, usínat vám v náručí, abyste ho bezmezně milovali (ha, už je to tu) a nakonec se naučí usmívat. A když vás vytáhne z postele mezi třetí a čtvrtou k ránu (to je ten úplně nejhorší čas, to mi věřte), obdaří vás širokým radostným úsměvem od ucha k uchu, jako že vás zrovna teď úplně nejradši vidí – svoji nejmilovanější maminku široko daleko.

Režim v šestinedělí? Haha
Je třeba podotknout, že Tonička velice rychle přestala v noci plakat, zjistila totiž, že mě to děsí, tak si broukala. Efekt to mělo stejný. A celé toto martýrium trvá skoro přesně šest týdnů. Přesně tu dobu, kdy byste podle chytrých knih a rad lékařů měla pořádně jíst, spát a vůbec odpočívat. Houby! Moje maminka přijela, uklidila a uvařila neskutečné množství výborného jídla přesvědčena, že ho budu průběžně konzumovat. Ale ouha, jak chcete jíst horké jídlo s miminem na hrudníku! Chroupete ovoce (vhodné pro kojící matky, takže oloupaná jablka), jíte jogurty (ty jdou z dítěte utřít vlhkým hadříkem) a chleba s něčím.

Šestinedělí? Hrůza
Místo odpočinku hopsáte do zblbnutí na gymnastickém balonu a uspáváte dítě, když jste ve sprše (protože tam fakt musíte), miminko leží v ložnici a řve tak, že si úplně celá čtvrť myslí, že mu trháte nožičku. A jestli si myslíte, že knihy o tom, že vlastnímu miminku matka vždycky rozumí, se nemůžou mýlit, věřte, že je to blbost. Úplná. Šestinedělí je hrůza. A došlo mi to ve chvíli, kdy jsem se špatně spláchnutými vlasy a v nezapnutém županu stála nad Toniččinou postýlkou, oběma rukama se o ni opírala a usedavě plakala. Když můj pláč přecházel v hysterický vzlykot, přidala jsem výkřiky „Tohle mi nikdo neřekl!“

Rada na závěr: Nebojte se, hrůzy šestinedělí přejdou a zapomenete je úplně stejně jako porodní bolesti. Zrada ale je, že ani o jednom vám nikdy nikdo neřekne pravdu.