Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Nejmenší mimino potřebuje to největší auto

Myslela jsem si, když je Tonka prťavá a má prťavé oblečky, prostě zabalím prťavou tašku, hračky a bude vymalováno. Omyl. To se zabalí na každý den bodýčko (a preventivně dvě s dlouhým rukávem, kdyby byla zima), dvě pyžámka, kalhoty s laclem, kalhoty bez laclu, šatičky, jedna teplá mikina, jedna slabší mikina, ponožtičky, dvě látkové pleny, ručník, mycí žínka, mýdlo, olejíček, mazátko na zadeček, kartáček na vlásky, čistítka na ouška, dvě přebalovací podložky, spací Kravík, chrastící pan Hroch, chrastící hračky do kočárku, medvědi na kočárek závěsní a spací pytlík.

Deky, pleny a další…
Zabalí se cestovní postýlka, několikero dek – jedna pod mimino, jedna na mimino a jedna přes autosedačku, kdyby foukalo. Když je mimino malé, přibalí se ještě houpadlo, když je větší, stačí hrací deka. Ještě přihoďte balení vlhčených ubrousků a pytel plen. Celý tenhle výčet balíte k babičce na víkend (tedy dokud kojíte, s první lžičkou příkrmu započítejte ještě buď suroviny na příkrmy, nebo hotové skleničky, misku, lžičku, mimiňákovský kastrůlek, krabici s kaší, bryndáky a odměrku).

Armagedon
A teď si přestavte, co se stane, když jedete k babičce na tři týdny. A k tomu všemu ještě potřebujete kočárek (sportovní verze je luxus, průšvih je hluboká korba) Nastane Armagedon. My to vyřešili tak, že pro Toničku a pro mne přijel můj otec a zbytek věcí nacpal manžel do našeho auta.

Oslintané popruhy
Zabalíte a trnete, že se miminu v autě nebude líbit a celou cestu prořve, a aby toho nebylo málo, přečtete si chytré pojednání o autosedačkách pro nejmenší miminka, ve kterém se píše, že si mačkají bříško a smí se vozit jen hodinu. Hrůza. Musím připodotknout, že jednu babičku máme vzdálenou dvě a půl hodiny, druhou hodiny čtyři. A to svižnou jízdou. Tolik teorie. V praxi to proběhlo tak, že se Tonička v milé autosedačce uvelebila, oslintala upevňovací popruhy, zachrastila plastovými klíči, za Brnem usnula a vzbudila se až na místě určení.

Adaptace
Teď nastává úskalí poslední, zato však fatální. Adaptace na novém místě. V tom totiž teorie nelžou, miminka opravdu brzy poznají, kde jsou doma a pobyt tam poměrně vehementně vyžadují. Když s nimi odjedete, chvíli je ta změna baví – zkoumají babičku, dědečka, kytičky a všechno nové, co se jim namane, ale jak udeří hodina koupání, krmení a spaní, znejistí a jmou se dožadovat toho, na co jsou zvyklá.

Spánek? Už nikdy!
Vy jim samozřejmě simulujete domácí prostředí seč vám síly stačí a chvíli jste i úspěšní – napapané a vykoupané miminko usne, ale tak na hodinku, aby nabralo ztracené síly, a pak to začne. Celou noc se budí s maximálně dvouhodinovými rozestupy, kňourá, brečí, má studené ručičky a hlasitě se domáhá vaší náruče, případně prsu. Každé ráno vstáváte v pět, miminko mazlíte, hrajete si s ním, i do té postele nakonec vezmete a všemožně se snažíte, aby usnulo, až rezignujete a smíříte se s tím, že se už nikdy nevyspíte.

Jakmile udeří hodina svačinky, váš nevyspalý, unavený potomek si s nafutrovaným bříškem hodí dvouhodinového šlofíka, čímž nabere sílu na výzkumné výpravy a věnuje jim celý zbytek dne. Tak to jde den po dni. Vy chátráte, miminko vzkvétá, v noci řve a dopoledne spí.

Rada na závěr? Adaptace trvá týden. Přesně. Plánujte tedy cesty s miminky, ale minimálně na dva týdny, abyste z té dovolené měly alespoň tak dobrý pocit jako vaše dítě.