Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Návštěva kavárny se v peklo mění

Ještě mám v paměti nedávný sobotní oběd. Stále váhám, jestli se nezavřu doma a až do Tončina minimálně školkového věku neopustím obydlí:

Můj dlouholetý kamarád a spolužák ze střední školy se ocitl v Brně a v návalu nadšení nás pozval na oběd, přesněji na sushi. Nápad se to zdál být báječný, inu oblékla jsem dítě a sebe, zabalila čajík a slunečnicové křupky (aby potomek neměl pocit, že všichni kolem něho jedí a on jediný nic) a vyrazily jsme.

Rafinované výkřiky
Tonička byla hodná přesně do okamžiku, kdy nás číšník usadil. V první fázi se spokojila s rafinovanými krátkými výkřiky, pohazováním hračkami a sprchováním se čajem. Pak začalo přituhovat – nechtěla být v kočárku, pak ani na klíně, dokonce ani na podlaze se jí nelíbilo a úplně ze všeho nejvíc ji zajímaly předměty na stole. Nevím, jestli jste někdy navštívili sushi bar, ale na stole jsou kromě prostírání jídelní hůlky, mističky, odkládátko na hůlky, šálek na čaj a při našem degustačním obědě taky spousta barevných talířků.

Sebevražda pod stolem
Samé zajímavé a rozbitné věci, které by se rozhodně neměly potkat s mimiňákovskýma ručičkama. Všechny se samozřejmě potkaly a skončily v puse nebo na podlaze. Byla to hodina boje a já u toho ještě vtipně konverzovala a jedla hůlkami. Když jsme odcházeli, kamarád odborným okem zhlédl spoušť, která po nás zbyla (a to jsem se opravdu snažila uklidit) a konstatoval, že náš stůl vypadá, jako kdyby někdo pojedl sushi a pod stolem pak spáchal sepuku.

Ať žijí baby kavárny!
Vyražte pak do kavárny s kamarádkou (a to ani nezmiňuji, že u sushi, které je studené, se dítě maximálně umaže a nacpe opadanými kuličkami kaviáru, kdežto káva je horká)…
Napadla mě ale spásná myšlenka – existují přece baby kavárny! Tam dítě vypustím do ohraničeného prostoru, dám si v klidu kávu a bude.

Zděšení v kavárně
Celá načechraná geniálním nápadem jsem se s milou Kateřinou potkala, došly jsme do dětské kavárny a já se zdravě vyděsila – tolik dětí pohromadě jsem snad naživo nikdy neviděla! Kavárna byla plná dětí, matek, kočárků a hraček a vypadla spíš jako mateřská školka. Byla jsem z nezvyklé situace natolik vyvedená z míry, že jsem si ke kávě objednala nealkoholickou vodu a slečna číšnice se jen chápavě usmála a přinesla mi ji jemně perlivou. Neohroženě jsem Toničce svlékla kabátek a dle původního záměru ji vpustila na hrací plochu.

První zklamání z mužů
Moje obvykle výzkumnické miminko chvíli leželo na bříšku, potom si kleklo, otočilo se ke všem hračkám zadkem a vyrazilo zkoumat asi dvouletého chlapečka. Samozřejmě jí nevěnoval ani špetku pozornosti a já, ideální matka, abych zabránila jejímu prvnímu životnímu zklamání z mužů, jsem se ji snažila nalákat zpět na plochu na hrací stoleček. Samozřejmě jsem nalákala již zmíněného chlapečka. Obratně mou dceru překročil a tím ji definitivně zazdil.

Pidimimino
Tonka přilezla k mé noze, vyšplhala se mi do klína a celou návštěvu specializovaného podniku strávila jako nejhodnější pidimimino u mámy na klíně s chrastítkem v ruce. Kamarádka na mě hleděla dost nedůvěřivě, evidentně nechápala, proč s takhle hodným miminkem musíme sedět v dětské herně a nemůžeme vyrazit na tu úplně nejlepší kávičku ve městě do naší oblíbené kavárny, a já se jí očividně marně snažila vysvětlit, že se normálně Tonka chová jako nezvladatelný výzkumník.

Žádné dítě nemám!
Korunu tomu všemu nasadila již zmiňovaná obsluha – instalovala jsem dcerku do kočárku, na nohavici mi povlávala asi roční holčička, a protože jsme nebyla schopna v této konstelaci uhradit účet, vyslala jsem kamarádku. Po chvíli mi beze slova odevzdala drobné a až venku mi povyprávěla průběh placení. Nadiktovala slečně u baru, co vypila a snědla, slečna provedla součet a zeptala se jí: „A měla jste dítě v koutku?“ Káťa na ni chvíli hleděla, pak ji ujistila, že ona opravdu žádné dítě nemá, nadiktovala ještě mnou zkonzumované pochutiny a mírně zaražená obsluha otázku zopakovala. „Ani ona neměla dítě v koutku,“ pravila Kateřina a opustily jsme podnik.

Rada na závěr? Pokud vás nepopadají fobické záchvaty ve společnosti více než jedné matky a vaše dítě je přesvědčeno, že všechno, co vidí je pro ně, je baby café ideální podnik. Sympatické na něm je – tedy když se potomek nerozhodne pro hru na klokana – že tam nikomu nevadí pobíhající děti ani jejich hlučná hra. Takže baby kavárna: ano, je to káva s miminem a bez stresu!