Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Na mimino platí babské rady

Kapitulace v posteli
Jednak mimiňáci nedělají pokroky tak, jak se píše, a hlavně každé miminko je úplně jiné a na to, co se mu aktuálně děje, reaguje jinak. A tady právě nastupují babské rady. Tak předně – maminka mi říkala, abych nestěhovala miminko do postele, a to ani ve chvíli, kdy bude plakat, a já se budu chtít vyspat. Mazlit, kojit, houpat, ale nevyměknout a udržet ho v postýlce. Protože když to vzdám, už nikdy ji z postele nedostanu a budeme z toho nakonec všichni nešťastní.

Není divná?
Před několika dny jsem náhodou po cvičení vyslechla rozhovor dvou matek, které mají miminka v posteli – sdělovaly si zážitky s ranním tréninkem lezení jejich potomků. Docela hrůza. Čas od času jsem mamince plakala do telefonu, že Tonička nedělá to, co se píše v knihách, a jestli teda není divná. Představte si tu hrůzu – hledáte, co má dělat miminko v šesti měsících a narazíte na fotografie rozesmátých dětí, které vzpřímeně sedí na podlaze a hrají si s nějakými sofistikovanými hračkami, nebo jsou se slušivým bryndáčkem na krku krmeny ve vysokých stoličkách kaší.

Nejmilovanější placka
Inu ohlédnete se na svoji nejmilovanější placku, která právě leží na podlaze (na zádech), odmítá kloudně koníkovat a jediné, s čím si je ochotna hrát, je balík vlhčených ubrousků. Maminka mě ujistila, že ani já jsem nebyla normální, protože jsem nelezla, a jaký člověk ze mě vyrostl…

Narazila i babička
Podobné je to s jídlem. Když nám dětská lékařka oznámila, že je sice fajn, že nás tak to kojení baví, ale už je čas nasadit příkrmy, vyděsila jsem se. Myslela, jsem si, že do mé sosací dcery nic jiného než mléko nenacpu. A tu zase nastoupila maminka a její babské rady. Začni rozmixovanou mrkví uvařenou na páře, poradila. Měla, jako vždycky, pravdu. Pak ale narazila i maminka – říkala jsem si, že když jí to tak hezky jde, naučí Toničku konzumovat maso. Nenaučila.

Přesilovka se lžičkou
Uvařila naprosto geniální polívčičku s masíčkem a zeleninkou (z dětství si pamatuji tu chuť) a dcerce se po ní zvedal žaludek. Problém vyřešil úplně obyčejný český hamánek, který naše miminko baští, až se mu dělají boule za ušima. Tedy, abych mamince nekřivdila, musím podotknout, že i toho hamánka jí dala ona. Držela jsem Tonku na klíně a maminka ji krmila tak usilovně, že miminko prostě pochopilo, že není nic lepšího na světě celém než to jídlo, které má zrovna v puse.

Duha harmonie
Dlouho jsem se také trápila s tím, že by měla Tonička mít jasný denní řád, měla by pravidelně spinkat a tak. Chytré knihy se o tomto problému nezmiňují, prostě konstatují, že když se trochu snažíte, tak to jde. Stresovala jsem se, plakala a pak jsem se zařekla, že nasadím zdravý selský rozum a ono to nějak dopadne. Dopadlo, Tonka prostě sama od sebe dorostla do věku, kdy pravidelně jí, po obou svačinách si jde spořádaně bucnout a po obědě vyráží na vycházku. A každý večer v sedm je vychystaná do koupele, na kaši, pohádku a spát. Po sedmi měsících stresu a pocitů marnosti se nad naším vzájemným vztahem rozprostřela duha harmonie.

Rada na závěr? Hlavně: vydržte! I ti největší uřvánci a nespavci jednou plakat přestanou, usnou, budou se ze spaní usmívat a ráno se na vás budou zubit z postýlky jako ta nejhodnější miminka s růžovými tvářičkami.