Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Dítko vám dokonale zatočí se životem

Tedy, abych věci uvedla na pravou míru – já miluji vynálezy a nejspokojenější jsem bývala, když pračka prala, myčka myla a já seděla u internetu a četla zprávy. Když se začalo jednat o plenách, rázně jsem rozhodla, že sice zamoříme svět odpadem, ale pratelné pleny zadeček mé dcery neokusí, masozeleninové příkrmy kupuji hotové ve skle a po ulicích drandíme s kočárem.

Slimpuch
Jenže nastalo léto a já vyrazila s miminem k babičce. Tam, kde si já vystačím s několika tričky, kraťasy a teplými ponožkami, musí mít moje dcera na každý den čisté oblečení, na spaní čisté pyžamko (protože ho zapatlá každý večer kaší) a čistou plenu na pusu, protože je slimpuch.

Valcha
Kdyby moji rodiče vlastnili rekreační objekt v civilizaci, byla by to pohoda, ale my vyrazily na prázdniny do přírodní rezervace a moje nově nalezená zodpovědnost za svět (to mateřství se mnou fakt mává) mi velela vymyslet způsob praní tak, abych chemikáliemi nezavraždila žádného čolka, který půjde náhodou kolem. Inu zakoupila jsem tak ekologický prací prostředek, že by se s ním i kytky hnojit daly, a již zmíněnou valchu.

Návrat v čase
Tonička se placatila po trávě, napatlala na sebe kdeco a já se děsila věcí příštích. I nastal den D – vystěhovala jsem na dvorek lavici, vaničku, pytel upatlaných bodýček, lacláčků, pyžamek a poslintaných plen a s pocitem, že se vracím v čase o století, se do toho dala. Přes počáteční hrůzu v očích a pocit, že jsem zlenivělý a rozmazlený konzument moderních výdobytků, jsem ale zjistila, že praní na valše je docela pohoda.

Jiný člověk?
Teda pohoda zrovna ne, ale když perete jenom mimiňákovské prťavé oblečky špinavé od kaše, hlíny a ovoce, tak to docela jde. Nakonec je to i zábava – fleky mizí, ekogel nepění, sluníčko svítí a vy si připadáte tak zodpovědné! A obětavé! Krása. Nezpochybňuji, že jisté uspokojení člověku přináší i pohled na vyžehlené komínky čistého prádla, které před několika dny vyklopila vaše automatická pračka, ale skutečně nic se nevyrovná pocitu totálního vítězství, když na šňůru věšíte vlastnoručně vyprané prádlo.

Krása nebo horor?
Abych trochu ochladila své vlastní nadšení, ona celá tahle akce ale vyžaduje buď extrémně hodné (tedy spící) dítě po dobu minimálně tří hodin, protože každý kousek oblečení, určený k očistě, musíte vzít do ruky, namočit, naštelovat vhodně na valchu, vyprat a následně ještě důkladně vymáchat a samozřejmě i vyždímat, anebo dědečka, který vezme kočárek s výskající vnučkou a vyrazí na vycházku (a aby se u toho nenudil, nasadí brýle na čtení a zásobí se denním tiskem, což způsobí, že je nadšeně pozdravován projíždějícími cyklistkami). Když nemáte ani jedno, je praní na valše docela horor – z příjemné relaxace na dvorku se stane boj kdo s koho – dítě leží, hraje si a je hodné, namáčíte ruce do vaničky, dítě zpozorní, uchopíte cípek prvního hadérku, dítě začne natahovat, zahájíte praní, dítě řve, umyjete si ruce od mydlin (u pumpy, kam musíte dojít, čili dítě přidá na intenzitě), miminko pomazlíte a utišené odkládáte, dítě leží, hraje si, namáčíte ruce do vaničky a potomek začne řvát už rovnou.

Útok vos
To je ovšem ta lepší varianta. Hůř začne být ve chvíli, kdy máte ruce od mydlin, dítě má otevřenou pusu a do celé akce se vloží několik vos, které přilákal váš speciální prací prášek. Myslím, že pokračovat netřeba…

Rada na závěr? Valcha pere skvěle, podaří se vám vyprat i dávné skvrny, nad kterými jste už rezignovaly, budete se cítit jako dokonalé ženy, ale nakonec zjistíte, že čas věnovaný praní je lepší věnovat užitečnější činnosti, která vám za vynaložení menší energie přinese minimálně stejné upokojení. (Napadá mě třeba – spát a praní přenechat babičce.)