Z mámy bábou kořenářkou

Okolnosti mě dotlačily až tak daleko, že jsem jeden den posbírala po zahradě snad všechno, co tam rostlo a namíchala z toho bylinné koktejly a doufám v zázrak. Ano, ráda bych tímto opět oznámila to, co oznamuji snad každý týden, opět se u nás marodí. Laura vydržela bez rýmy dva dny, Sarah týden. Mé zoufalství se mění v beznaděj a stavy naštvání. Už mi to bylo divné, že Sárinka opět nechtěla jíst a velmi špatně spinkala. A odpoledne ji pak začalo téct z nosu. Tudíž jsem znova odvolávala očkování a v týdnu se asi vydám směr naše paní doktorka, aby Sárince udělali nějaké výtěry. Protože ona už více jak měsíc v kuse má rýmu, hustou, hlenovitou a usazenou v krku a v noci kvůli tomu moc kašle.

Zkouším všechny různé medicíny, ale nic nám zatím nepomáhá. Tak jsem přikročila ke svému bylinkářství. Udělala jsem sirup z výhonků smrčků, který by měl pomoci právě na zahlenění, a pak tymiánovou mast, se kterou by se jí mohlo lépe dýchat. Tyto stavy, kdy jí nemůžu nijak pomoct, jsou pro mě šílené. Úplně je na ní vidět, jak se tím trápí a nemůže to ze sebe pořádně dostat.

Rodinný minimaraton

O víkendu jsme jako každý rok absolvovali rodinný minimaraton. Bylo to velmi fajn. Poprvé jsme byli, když byla Lola ve věku Sárinky a od té doby pravidelně. Loni jela Lola na motorce a já s bříškem, letos už se Sísa vezla v kočárku a Lola pelášila na odrážedle. Je to vždy moc fajn akce. „Odběhneme“ si tři kilometry. Uprostřed trasy je občerstvovací stanice, takže Lola musela běžet pro pití, a pak se pokračovalo. Vždycky dostaneme stejná trička a celý den si báječně užijeme. V cíli pak každý dostává na krk medaili a slavíme vítězství. I Sárinka si dojela pro svou první medaili a moc se jí to líbilo.

Nový kočárek

V týdnu nám přišlo taky nové žihadlo – kočárek pro Sárinku. Já bych samozřejmě nejradši měla stále to maličkaté miminko v krásné útulné korbičce, ta by jí sice stále velikostně byla, ale nemám v ní pásy a nevím, co by se muselo stát, aby vydržela chvilku nehybně ležet. Takže musela do sporťáku a já se rozhodla, že velkou dvojkombinaci už schováme a pořídíme jen jeden sporťák. Kočárek byl krásný a úžasný, ale na tu skladnost do auta opravdu veliký. Podvozek jsem vozila v kufru a celou korbu na sedačkách a už jsem tam nedala téměř nic jiného. Takže jsem pořídila nový a Sarah už jezdí jak velká holčička.

Tak moc ten čas utíká. Začínám domlouvat křtiny a bavili jsme se předběžně o červnu, kdy bude mít Sárinka 10 měsíců a já si tak najednou uvědomila, že už pak jen dva měsíce a má rok. To je opravdu neuvěřitelné, jak roste. Jaké dělá pokroky a jak z maličkatého uzlíčku vykvétá nádherná květinka.

Juhuu na závěr se raduji, že se náš budíček trochu přesměroval ze sedmé hodiny na osmou. Jaké bylo moje překvapení, když tato radost trvala jen pár dnů, a pak jsme místo v sedm vstávali v 5:50. Velmi doufám, že to byl jen nějaký ranní výstřelek a další dny se bude pokračovat v tom, co nám tak dobře jde. Spánek, spánek a spánek.

Mějte se krásně

Bára a Sisi