Maminko, nezapomeň Nikolku

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Nedávno jsme s Nikolkou jely metrem do centra, už jsme se blížily k cílové stanici a já jsem si jen zapínala batoh. Najednou se na mě Niky podívala, naklonila hlavičku s dvěma culíky, zvedla prstík a povídá: „Maminko, nezapomeň Nikolku!“ Musím říct, že jsem se smála asi pět minut. Nikolka by se ani snad zapomenout nedala, hned bych si říkala, že je kolem mě nějaké ticho. Teď si oblíbila: „Kdo to je?“ Ptá se, a ukazuje na každého v metru. Chudáci lidi kolem nás. Navíc nedej bože, když se kolem nás někdo napije, nebo si čte. To je hned: „Paní má pití, Nikolka chce taky napít.“ Nebo: „Pán má knížku, Niky taky knížku.“ Prostě chce vše, co vidí a baví tím okolí.

Lvice nás staví do latě

Nečekala jsem, že mě po dvou letech ten vylekaný uzlíček začne tak dirigovat. Co mě, já už si zvykla, ale dokáže donutit čtyři dospělé, aby se chytli za ruce a začali zpívat: „Mám Tě rád…“, „Kolo, kolo mlýnský,“ a ještě „Pásla ovečky.“ Občas si říkám, jestli nás sousedi nechtějí poslat do Bohnic. Vrchol všeho je, když to Niky přestane bavit, ale my musíme zpívat dál.

Čtěte také:

• Jak vést už nejmenší děti ke čtení
• Hračka roku 2017: Co nesmí chybět v dětském pokojíčku?
• 12 znamení, podle kterých poznáte, že se vaše miminko proměnilo v batole

Pořádek musí být

Nedávno jsem večer ještě potřebovala dovařit oběd na druhý den, a že pak hned dám Nikolku spinkat. Manžel byl pryč, takže mi neměl kdo pohlídat polévku na plotně. Nikolka už byla v převlečená do pyžamka, vyčištěné zoubky, jen jsem ještě nemohla jít s ní do pelíšku. Najednou přišla za mnou do kuchyně, v ruce plyšáka, žmoulá si očičko a s dupnutím povídá: „Dopčic, jdeme spinkat, maminko!“ Koukala jsem na ni jak blázen. Akorát jsem dodělala, co jsem potřebovala, takže se šlo spát.

V poslední době s námi chodí spinkat plná náruč plyšáků, minimálně tři knížky a nedávno i pokladnička. Já pak pracně dávám po tmě všechny hračky z postele, ale když na něco zapomenu a v noci si třeba lehnu na knížku, nebo na tvrdou panenku, není to zrovna radost.

První večer se řádí

Vždycky, když někam přijedeme, nebo někdo přijede k nám, tak se Niky promění v tisíc hadích ocásků a předvádí se, zlobí, řádí, capí se, papá i to, co by normálně nevzala do pusy a ječí na celé kolo.

Často říkám, že je jinak Nikolka docela hodná a fakt jí dáváme najíst, když v deset večer loudí jogurt, který po rozdělání stejně odmítá jíst. Většinou se to druhý den zlepší, Nikolka se zklidní a je to zase jen sto hadích a ne tisíc 🙂

Dračice konečně spí, tak já si jdu taky konečně odpočinout.

Krásný a pohodový týden,

Monča a Nikolka