Máme se fajn

Ahoj všem zase po týdnu. Šestinedělí máme už úspěšně za sebou a u nás se vše vrací k normálu, jak tomu bylo ještě před těhotenstvím. Vše se urovnává, já doma zvládám už víceméně vše co potřebuji a já, muž a hlavně děti vypadáme spokojeně.

Konec tohoto ošemetného období jsem si oslavila “opušťákem” z domova. Vydala jsem se na sraz s kamarádkami. Bylo to sice jen na tři hodinky, ale i tak to byl neuvěřitelný balzám na duši. Myslím, že maminky by neměly nikdy zapomínat na sebe a sem tam přenechat pečovatelské otěže někomu jinému a trochu vydechnout. Alespoň mně každé takové povyražení nažene novou krev do žil. Doma nám to jinak už pěkně odsýpá, zajeli jsme zpět do našich starých rituálů a přidali i pár nových. Například po tom, co jsme to nějakou chvíli měli doma rozdělené, kdy se každý staral o jedno dítě, se dále snažíme dělat co nejvíce věcí dohromady ve čtyřech jako rodina a je to paráda. Zavedli jsme například společné odpolední vycházky a jakmile muž dorazí z práce, jde s námi všemi ven a užíváme si sebe navzájem.

Malé Viktorce se také daří výborně. Zítra jdeme na kontrolu k doktorce a myslím, že nás čeká pochvala. Za měsíc mi malá přibrala minimálně kilo a čtvrt a skoro si říkám, jestli to není moc. Za ten měsíc a půl i hodně povyrostla, dokonce mě to donutilo vyndat oblečky běžně pro děti od 3 měsíců. Ono se není čemu divit, my jsme také oba s manželem takoví pořádní. S kojením to už zůstalo tak, jak jsem psala minule – jsme už zcela na umělém mléku, ale to se nedá nic dělat. Díky tomu, že Viktorce nedávám dva druhy mléka (moje odstříkané mléko jí ani zdaleka nestačilo a já ho víc neměla), začalo se jí srovnávat zažívání, takže také pozitivum. Jinak jako miminko je logicky o něco náročnější, než můj prvorozený téměř “bezúdržbový” Max. Ale i tak je hodná a zlatá. Po večerním uložení v osm, mě většinou vzbudí nejdříve ve tři ráno a po krmení se jde zase spát, takže se celkem vyspím. Dá se říct, že si druhé miminko zatím vyloženě užívám. A to včetně faktu, že se nám narodila holčička. Hrozně mě například baví už jen samotná změna v dětském oblečení, kdy se naše okolí, a popravdě i já sama, trochu vyžíváme v nakupování růžových holčičkovských věcí. Zkrátka a dobře všechno si to už pěkně sedlo a teď přichází jen ty pozitivní věci.

Čtěte také:

Já jsem po fyzické stránce také v pořádku a už dva tři týdnu po porodu mě absolutně nic netrápilo, včetně očistků. S váhou jsem na tom tak, že mi zůstalo asi sedm kilo oproti váze před porodem, a tak když už teď nekojím, zahájila jsem hubnoucí kůru. Dále si už pomalu užívám nově nabyté “svobody” v jídle a pití. Je celkem fajn si dát silné kafe nebo silný černý čaj, aniž bych se musela kontrolovat. Ne že bych před těhotenstvím pila kávu, čaj nebo třeba i alkohol po hektolitrech, ale je příjemné vědět, že už to prostě nemusím řešit. Zní to možná banálně, ale i tenhle druh svobody značně přispívá k mé celkové psychické pohodě. Mám za sebou také kontrolu u svého lékaře, který shledal, že jsem také v pořádku a přišla tedy na přetřes i otázka antikoncepce. Manželovi jsem říkala, že bych si od rození dětí určitě ráda na nějakou dobu odpočinula, a tak jsem se rozhodla pro nitroděložní tělísko. Je to sice větší jednorázové investice, ale ta se mi oproti mé předchozí antikoncepci vrátí již za rok a půl a tělísko samotné účinkuje roků pět. S možností dřívějšího vyjmutí v případě, že bychom naši smečku chtěli rozšířit o něco dříve. Jsem na to celkem zvědavá.

Milé čtenářky, chtěla bych se s vámi touto cestou rozloučit, protože tento příspěvek je zároveň mým příspěvkem posledním. Z počátku jsem se takového veřejného psaní bála, ale nakonec to byl vždy příjemně strávený čas a lehká terapie zároveň.

Tak snad někdy příště, Linda.