Máme jméno?
KLUB TĚHULEK! ZUZANA Dnes jsem se rozhodla věnovat se jménům. Původně jsem chtěla napsat, že jméno už máme jisté. Ale nakonec jsem si uvědomila, že vlastně není nikdy nic doopravdy jisté, navíc máme asi jen jméno holčičí… a jisté ho mám vlastně jen já. Jiří si možná až tak tím mým jménem jistý není… a tak bych neměla být ani já. Takže vlastně rozhodnutí nejsme…
A teď mi zase přijde, že jsem schizofrenička. Nebo úplně zmatená… nebo těhotná ženská posedlá demencí. No, nevadí, co nadělám, že?
Takže zpět k těm jménům.
Líbí se nám pět nebo šest hlavních favoritů. Nora, Zoe, Zora, Zita a Zina. A vlastně tam pořád ještě figuruje i Evička.
Po pravdě – Nora začíná být malinko ze hry, přeci jen je to díra přinejlepším v zemi. Zina je takové studené, asi proto, že mi asociuje zimu… a Evička… u té mě tak nějak mrzí, že jsem chtěla vždycky spíš Emu, ale tu má dnes kdekdo.
A velmi mě mrzí, že mé nejoblíbenější jméno z dětství – jméno Hana, Hanička, dát nemůžu. Je to ze stejného důvodu, proč jsem nechtěla, aby se náš syn jmenoval Jiří. Prostě další, v pořadí už aninevímkolikáté pokolení Jiřích Zet, jsem prostě nechtěla. Vím, že je to možná ošklivé, ale je tolik krásných jmen, tak proč se mám omezit na jedno jméno z kalendáře? A vlastně dvě, neboť absolutně stejně je to v rodině mého manžela s Haničkami. Snad každá žena, kromě jeho maminky, se jmenovala nebo jmenuje Hana… takže by to zkrátka nebylo fér. Každý má mít právo na své jméno a na vlastní datum narození a rodiče by si nad tím měli trošku lámat hlavičky. A ne být už rozhodnuti dávno před tím, než se vůbec znají nebo být zavázáni výběrem generací před nimi.
Haničku mít tedy nebudeme.
Můj děda by si strašně moc přál Soničku – protože si ji velmi přál už sám a chtěl tak pojmenovat snad každého ze svých čtyř synů, pokud by se některý narodil jako holčička. Nenarodil. Bohužel toto jméno nás neoslovilo, takže ani my mu tenhle sen nesplníme. Druhým jeho navrhovaným favoritem je jméno Anna, Anička. Po babičce.
Je mi to velmi líto, ale ani tohle přání není v mých silách splnit. Babička Anička byla nejhodnější babičkou na světě. Kam se hrabe babička z Babičky. Anička se k ní hodilo velmi, jenže jedna z mých sestřenek její jméno už nosí. A tak myslím, že by pravnučka měla mít jméno jiné a moje milá babička Anička by to pochopila jako první.
A nikdo jiný nám neporadil. Samozřejmě z legrace nám kamarádi nebo příbuzní radí kdeco, zejména, protože máme příjmení německého původu, byla na seznamu i Ute, Uršula nebo Hylda. Nemusím snad říkat, že jsme je prošli bez povšimnutí, možná tak jedině po krátkém zasmání. Jenže vybírat jméno pro dítko je úkol nesnadný a velmi zodpovědný, takže smích měl opravdu krátkého trvání.
Dál například Evička. Eva je krásné jméno. Má svátek ve stejný den jako Adam, tedy by se nehádali, že má někdo něco lepší nebo horší. Navíc Evajsek je moje nejlepší kamarádka, také to byla prababička, maminka mého dědy, který chce Soničku. Alespoň malinkou radost bychom mu udělali. Jenže moc lidí už to předpokládá k Adamovi a také komu záleží, zda se pár let budou děti hádat, jestli je lepší mít svátek na Štědrý den nebo jindy?
A navíc hlodá, zda nějaké jiné jméno nebude přeci jen lepší.
Také se mi nelíbí, když nějaké z těch jmen má svátek moc blízko k předpokládaným narozeninám. V podstatě také hloupost. Takže opravdu nevím.
No a jméno chlapecké? Alespoň pro sichr? Prozatím bychom je vybírat měli, i když z testů plodové vody by pohlaví mělo být znát zcela jasně. Nevybíráme… Nevím proč, ale stejně tak, jako poprvé jsme zkrátka chlapecké měli jasné a dívčí nám ne a ne jít přes pysk, teď je to naopak, i když jistota chybí.
Protože se nerozhodujeme po tak dlouhé době od prvního potomka, zůstal nám v záloze druhý umístěný Mikuláš a Jiří by chtěl Filipa nebo Josefa. Asi by to do papíru v porodnici byl ten první z nich, protože ti další – no to nééé… Možná se mi líbí ještě Vít. Ale k příjmení je to fakt těžké. Nepřijde mi, že by se vyloženě nějaké ještě, kromě Adama, hodilo. A protože matka i otec jsou stejní, dvě děti stejného jména mít zkrátka nemůžeme… Ach jo, kdo ty zákony psal. : -)
Tohle ale bude opravdu ještě oříšek.
Budu doufat, že se nám potvrdí to děvčátko. Jméno bychom zkrátka tentokrát vybrali snadněji pro ně, než pro chlapce.
Jedno jméno mezi všemi ale přesto získalo na mé přízni. A pokud to jen trošku půjde a bude možné, (také navíc proto, že nám ho zatím nikdo z rodiny nepohaněl) tak ho dám.
Když jsem totiž hledala jména ze seznamu v kalendáři, abych věděla datum jejich svátků, zjistila jsem, že jedno z nich je v den, kdy se narodil můj táta. A protože se už nikdy nebudou moci tady na světě potkat, přijde mi moc hezké provázat jejich osudy alespoň společným datem, které by tak mohlo v našich kalendářích zůstat zapsané i dál, stejně tak v našich srdcích.
Mám dojem, že to bylo určité znamení. A jestli ne, tak je to prostě jen hezké jméno a na tom přeci nejvíc záleží.
Zuzana
Zuzana právě prožila 20. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?
