Máme doma Anděla. Už druhého.

Sarah už není to pomačkané miminečko, které většinu dne jen prospinká. Už krásně pozoruje okolí. Jen otevře očička, tak ji rozzáří úsměv a vyzařuje tu svou pohodu a vyrovnanost. Už jsem dokonce musela i nějaké oblečky vyřadit. Přijde mi, že ze všeho tak nějak rychle vyrůstá. U Laurinky jsem byla zvyklá, že i ta nejmenší bodýčka jí byla do tří měsíců, Sárince dávám už i velikost 3-6 měsíců. Ale že by byla nějaký obřík mi nepřijde. Navíc se narodila ještě o tři centimetry menší než Lola, takže to velmi rychle dohání.

Hodně si dělám srovnávací fotky, když byla Laurinka malá. Dám vždycky Sarah stejné oblečení a fotím. Pak fotky různě rozesílám rodině, aby se taky pobavili a když nenapíšu, že je to Lola a Sára, tak to nikdo nezjistí a berou vše, že je Sárinka.

Milovaná Šumava

Skončilo nám šestinedělí a my se konečně vydali na moji milovanou Šumavu. Moc jsem se těšila, až Sarah budu moct představit svoji druhou polovinu rodiny a místo, kde jsem vyrostla a prožila nejkrásnější okamžiky dětství. Celá návštěva byla úžasná. Byla klasicky velmi hektická, protože vždy jedeme jen na víkend a za dva dny stihnout oběhat všechny známé a pobýt s rodinou, je docela náročné. Ale tentokrát se to opravdu povedlo.

Opět jsem měla možnost načerpat od své tety další informace, zkušenosti a rady. Tentokrát jsem ji poprosila, zda by mi mohla pomoct s masážemi Sárinky. A musím říct, že to bylo něco úžasného. Sárinka se neuvěřitelně uvolnila, ale hlavně vše spočívalo v úžasném napojení na miminko, na jeho aktuální rozpoložení, vcítění se. Já čerpala energii z ní a ona ze mě. Hned jsem si pak objednala knížku a masáže začala dělat i s Laurou.

Krásně jsme si také užili poslední teplé dny. Babí léto přeci jen zavítalo na víc než jeden den a bylo to bezvadné. Měli jsme v obci drakiádu. Pamatuji si, jak jsme tam loni mrzli, Laura měla už kombinézu a letos jsme byli v tričkách. Je to hned znát, když není hezké počasí, prší a já nemůžu přes den s Loly vyběhnout ven, aby se provětrala. Ten pohyb na čerstvém vzduchu dělá zázraky. Lola mi na zahradě hodně pomáhá, takže se i unaví a večer sotva lehne už spí. Celou dobu je tam s námi samozřejmě i Sarah, která spokojeně spinká zachumlaná v kočárku.

Malá Sisi

Když jsme vybírali jméno pro Sarah, tak jsem stále přemýšlela nad tím, jestli na její jméno budeme mít i nějaké varianty jako u Laury, které říkáme Lola. Nic nás pořádně nenapadlo. Přemýšlela jsem také, jak jméno naučit Lauru. Ona toho moc nenamluví, tak jsem chtěla nějaké co nejjednodušší. Nakonec jsme ji učili, aby říkala Sisi. A jak to tak bývá, dětská fantazie nezná mezí a ze Sisi máme Sísu. Laura je kouzelná. Vždycky na ní volá: „Síso, Síso pojď“ J nebo když spinká v kočárku a my si dovolíme se přiblížit hlasitěji, tak už hlásí: „Sísa, psst, psst, a prstík má na pusince“. Takže z naší Sarah je Sísa a hlavně od Laurinky to zní velmi roztomile.

Holky jsou stále neuvěřitelně sehraná dvojka. Jen Laurinka je poslední tři týdny víc plačtivá. Moc jsem si to nedokázala vysvětlit. Vstávala ráno s pláčem, přes den jí hodně věcí rozbrečelo. Říkala jsem si, jestli na ní tedy doléhá sourozenec. Ale stále jsem byla přesvědčena o tom, že nežárlí, protože jakmile Sísa zabrečí, hned je u ní. Pusinkuje ji, hladí, utěšuje. Nikdy se nevzteká, když řeknu, že jdu se Sárinkou, takže jsem stále pátrala po tom, co se děje.

Neklidná Laura

Opět jsem se dostávala do velmi těžkých situací, když Lola potřebovala, abych ji objímala a já musela kojit, nebo jsem zrovna nemohla hned. Ale ona si vždycky našla místečko i při kojení, kdy se přitulila k nám a mačkala se s námi. Přemýšlela jsem, zda se nejedná o nějaké dětské období. A pak mi to pomalu došlo.

Laura nikdy neplakala jen tak, jen že by jí něco nebavilo, nebo otravovalo apod., ani protože by to tak podle tabulek mělo být. Byla opravdu pohodové miminko. Už několikrát jsem si říkala, že nepláče jen tak, že jí vždycky něco je. Ale pak jsem na to kolikrát zapomněla, občas i zakřičela a najednou jsem zjistila, že měla třeba nějakou bolístku.

Když jí byl rok, tak se často stávalo v noci, že z ničeho nic  začala hodně moc brečet a i říkat au, au. Nakonec jsme zjistili, že měla chudinka celou dobu zlomený malíček a v noci ji to asi hodně bolelo. No a teď to bylo stejné, takže jsem pátrala, co to může být.

Byly to zuby! Rostou jí poslední stoličky. Občas si sahá na tvářičky a říká au, au. A neustále má ručičky v pusince. Takže zase jedeme zoubkové období. Mrzí mě, že jsem to nezjistila dřív, teď už budu vědět, proč víc vyžaduje naši přítomnost a proč je plačtivější. Tak doufám, že ta neposedná zubiska vyrostou co nejdříve a ta naše láska bude zase spokojená.

Čtěte také:

• Posilování imunity dětí přírodní cestou
• Pohádky od „youtuberové babičky“
• Kdy je vhodné s miminkem navštívit fyzioterapeuta?

Další dítě za odměnu

A jak ta druhá láska? Napsala bych to asi takhle: Máme doma anděla. Už druhého.

V těhotenství jsem se stále sebe sama ptala, co budu dělat, když bude hodně plakat. Jestli budu srovnávat a plakat po Lauře. A skutečnost?  S manželem jsme se na tom shodli a každým dnem mi to přijde víc a víc. Sarah je totiž ještě „hodnější“ než byla Lola. Nebo slovo hodnější je velmi zavádějící, možná klidnější, vyrovnanější. I když tohle všechno byla Laura taky. Ale Sísa je úžasně spavá.

Holčičky vstávají kolem deváté hodiny. Než se nasnídáme a umyjeme, tak je jedenáct a čas jít do kočárku. Spinká tak do tří, do čtyř odpoledne. Když se po tolika hodinách vzbudí, tak ji občas musím ještě přesvědčovat, aby se napapala. Každý by čekal, že se probudí s pláčem a hladová, ale přesně naopak. Pak si s námi tak dvě hodinky povídá, hraje a smějeme se. Nakonec si dá ještě hodinku, většinou u mě v náručí, pak už jen koupání a v osm večer do postýlky.

Holky usnou a úžasně spinkají. Sísa se budí tak jednou, občas dvakrát za noc, ale téměř o ní nevím. Jen nakojím a ona pokračuje ve svém spánku. Stále si opakuji, jestli je to pravda, jestli je opravdu tak úžasná. Ale ta její řeč těla mluví za vše.

Když si tohle všechno pokaždé uvědomím, jsem z toho nesmírně dojatá. Že jsem dostala ten nejkrásnější dar a jsem mámou tak úžasných holčiček.

Cítím, že váš šálek kávy nebo čaje je téměř dopit, a to je signál, že chvilka odpočinku končí a s ní i mé řádky. Těším se na další setkání.

Bára