Musím to vzít hezky popořádku a osvětlit takovou menší odmlku, jelikož se mi naše drahá dcera rozhodla svým příchodem na svět ještě řádně nandat pár starostí a komplikací v podobě několika dnů strávených v bolestech střídavě ve sprše, vaně na gymnastickém míči a kilometry nachozenými po bytě a okolí našeho domu. V doprovodu mého milujícího a trpělivého manžela absolvovat za ten týden 4 příjmy v porodnici a v ten finální už tedy opravdu finální, jsem konečně na svět přivedla naší dlouze očekávanou milovanou malinkou bytůstku, která nám ihned v našich srdcích udělala totální explozi té nejkrásnější a nejupřímnější lásky, kterou člověk v životě pocítí, až když se mu narodí potomek.
V pondělí mě začaly trápit velice bolestivé poslíčky, které neustupovaly ani po teplé vaně a hopsání na gymnastickém míči, všechna bolest mě přecházela do kříže a podbřišku, stahy po deseti minutách celých x hodin. Po pár hodinách už jsem začala být docela nervózní, jakožto prvorodička jsem ještě nepoznala, že to je jen velice silný nácvik ale ještě ne ty pravé kontrakce, které vedou k porodu. Ale i přes to, že se intervaly nezkracovaly, vyrazili jsme s mužem směr Podolí a udělali mi kontrolní monitor, kde sice bylo zaznamenáno, že děloha pracuje, ale ještě není dostatečně připravena k porodu, ale že už se něco děje, každopádně jsme byli odesláni domů a za dvě hodinky zpět na překontrolování ozvů malinké, poté opět odesláni domů pro nepostupující porod.
POVZBUĎTE LUCKU V PRVNÍCH DNECH DOMA A NAPIŠTE JÍ DO DISKUZE
To samé, ale už s větší razancí se opakovalo další den a stahy se zkracovaly na 5 minut, takže jsme opět vyjeli do Podolí a opět jsme byli odesláni domů, kvůli nepostupujícímu porodu, dole se už otevíralo, ale stále to nebylo na příjem, ale mohlo to přijít klidně za pár hodin, popřípadě pár dnů. Představa těch bolestí ještě dalších pár dnů mě děsila a začala jsem aktivně vyhánět Nikolku. Popisovat nekonečně táhnoucí se dny nebudu, byla jsem už na půl zoufalá, že se pořád nic neděje a přitom už několik dnů mě to nenechá spát a bolest stále neodchází. Gruntovala jsem celý byt, luxovala, přichystala tašku do porodnice a věci pro malou už po 150té přerovnala, pár skleniček vína a aktivní procházka, sex, prostě skoro všechny tipy a triky co jsem zaslechla a stále nic!
Den před porodem jsem se cítila nečekaně výborně! Jak se říká klid před bouří, stahy ustaly a já začala být šťastná, že se konečně vyspím po těch pár dnech, a celý den jsem prospala a byla jsem i na kávě u kamarádky a ještě jsme se smály, že Nikolka půjde na Apríla, podle toho jak si ze mě střílí už takhle v bříšku. Ale ono chyba lávky!! V sobotu jsem se vzbudila přesně ve 3:33 a už jsem si říkala, to se už něco děje!
A opravdu se dělo, vstala jsem na wc a cestou mě chytla tak velká kontrakce že jsem to musela prodýchat a kroutily se mi i prsty na nohou. To se opakovalo s pravidelností po pěti minutách, takže jsem se asi hodinu procházela a prodýchavala v obývacím pokoji a pak si napustila vanu, kde to ještě víc zesílilo. Šla jsem vzbudit manžela a než jsme obstarali vše, co je potřeba tak, mě přijímali na porodní sál v 7 hodin. Následoval monitor a vyšetření a odešla jsem na porodní box na přípravu k porodu.
Porod jako takový jsem nevnímala nijak bolestivě, jediné co mě trápilo a dost bolelo, tak křížové bolesti – ty snad bolely úplně nejvíc. Malinká vykoukla na svět 29.3. ve 13:18 s mírami 3650g a 51 cm. Dala mi celkem zabrat, protože nedorotovala hlavičkou jak měla a nemohla jsem ji vytlačit až zasáhla ruka paní doktorky a byla na světě po 6 kontrakcích. Hned jak mi ji položili na břicho, opadla ze mě veškerá bolest a byla jsem sice šíleně vyčerpaná, ale hrdá a šťastná že už je mezi námi!! Takové nádherné modrooké stvoření!!
Manžel byl celou dobu se mnou a držel mě za ruku! Byl velkou podporou.
Tak zase za týden Lucka s Nikolkou!
-352x198.jpg)
