Malý rošťák

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Hodně lidí se mě ptá, jak jsem řekla Tobymu, že bude mít sourozence. Popravdě – klukovi, kterému je rok a půl, se toho moc vysvětlit nedá.  Myslím, že pochopí, až bude ségra nebo brácha na světě.  Při jedné návštěvě jsem měla v náručí miminko. Malou holčičku. Toby ke mně přiběhl a prohlížel si, co to držím.  Řekla jsem mu, jestli dá Sabince pusu. S nedůvěrou se na Sabinku opět podíval a nakonec ji políbil. Poté ale následovala klasická reakce – Toby se po mě začal sápat.  Nejdříve mě chytil oběma rukama kolem krku, na to se začal přitahovat, aby se mi dostal do náručí. Musela jsem zavolat, aby se někdo Sabinky ujal a já mohla vzít Tobyho.

Malý žárlivec

První „záchvat“ žárlivosti tedy máme za sebou.  Asi jediná cesta, jak se později vyrovnat s novým sourozencem bude, že se Toby musí cítit potřebný a součástí toho všeho nového. Už teď je hrozně šťastný, když může pomáhat. Ať je to třeba jen s vybalováním nákupu nebo přesazováním kytek.  Sice mi vše trvá dvojnásobek času, ale za ten úsměv na Tobyho tváři to stojí. Při čem vám pomáhají vaše děti? Na vaše příspěvky se budu těšit v diskuzi.  Vždycky si moc ráda přečtu vaše názory nebo příběhy. Mám už i maminky „kamarádky“, které přispívají pravidelně.  A vlastně jsem díky diskuzi na Babywebu poznala i jednu maminku žijící v Belgii a společně se navštěvujeme.

Hledá se auto (velikosti busu)

Vzhledem k tomu, že čekáme přírůstek do rodiny, je na čase poohlédnout se po větším autě. Pro mě je slovo „větší“ zásadní. Chtěla bych auto, kam můžu dát dvě autosedačky a ještě si někdo vleze mezi ně, když bude potřeba.  Auto, kam se mi v pohodě vejde kočárek a kdybych ho nemusela skládat, bylo by to ideální.  Diskutujeme o našem budoucím novém autě s Michelem  a ejhle… jeho představy se liší. Jak jinak, je to chlap.

Souhlasí v prostorným autem, ale není to priorita číslo jedna. Hlavně chce, aby se mu auto líbilo. Také záleží na barvě a na tom, jak velká jsou kola, samozřejmě litá… Nejdřív mi oponoval slovy, že když za něco dá tolik peněz, chce, aby se mu to i líbilo.  Můj požadavek – dát do auta v pohodě kočárek ho zas až tolik nenadchl. Pomalu a jistě ho ale přesvědčuji, že sportovní vůz není pro rodinu zrovna ideální a že nevadí, když nepředjede každé auto na dálnici. Uvidíme, co nakonec bude naše rodinné vozidlo na příštích pár let. Zatím se ještě porozhlížíme.

Zpátky doma

Během uplynulého týdne jsme byli na focení v Praze. Už vím, do čeho jdeme, takže nejsem ani trochu nervózní a na ty super fotky se hrozně těším. Vím, že na nás budou všichni příjemní a také, že se nezlobí, když děti až tak nespolupracují.  Což byl i případ našeho Tobyho… Posadili ho na židli, slezl z ní. Dali mu na hlavu klobouk, sundal ho. V bedýnce vydržel zhruba 2 vteřiny.  Nosit se nechtěl, chtěl skákat a tancovat.  Přesto – nějakým zázrakem – se vždy nějaká pěkná fotka najde. Tímto děkuji všem účastníkům našeho focení za trpělivost . : -)

Nejen, že jsme se minulý týden dostali do Prahy, ale trávili jsme také podzimní dovolenou u rodičů v Čechách.  Tato návštěva byla zvláštní hlavně proto, že moje sestra chtěla oznámit rodině velkou novinu. Čekají s přítelem první miminko.  Jsem ráda, že počkala s oznámením rodičům až do chvíle, než dorazíme i my a já se mohla vidět tvář mých rodičů, když se to provalilo. Máma byla nadšená. Předtím si stěžovala, že s dětmi  nepospícháme  a že se nedočká vnoučátka…  a najednou bude mít nejen Tobyho, ale i další dvě.  Toby je ale stále její miláček a ona si ho naplno užívala. 

Je s ním teď legrace. Snaží se opakovat slova a občas si vytváří svoje vlastní.   Když vidí v televizi včelku Máju, vždy se úplně rozněžní a opakuje „Jája! Jája!“. Když Toby už po několikáté změnil na pračce prací program, moje mamka ho vyháněla v legraci z koupelny se slovy „Ty malej sígře“, Toby se začal smát a opakovat „sígže, sígže“. No, doufám, že na tohle slovo teď zase rychle zapomene . : -)

Mějte se prozatím hezky a příště opět na napsanou (a nebo v diskuzi ještě dříve).