Malé filozofické okénko

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Předně musím říct, že mě velmi zasáhl článek z minulého týdne od předchozí Těhulky LIVE! Štěpánky. Když jsem text četla, koulely se mi po tvářích slzy, jaká je to hrozná nespravedlnost. Ale měla jsem týden na přemýšlení a jakkoli to možná vyzní necitlivě, nic se neděje bez příčiny. Možná právě ta nespravedlnost vůči Štěpánce má nám všem ostatním ukázat, jaké obrovské štěstí v životě máme, když řešíme naše obyčejné a banální problémy s tím, že nás v těhotenství pálí žáha nebo že přibíráme málo/moc, jaký vybrat kočárek pro miminko, jestli ta barva v dětském pokojíčku není až moc růžová/modrá nebo že byt, ve kterém aktuálně bydlíme, je pro naši rozrůstající se rodinu malý – tento poslední příklad je zcela konkrétně mířen na mě samotnou (pořád totiž remcám, že se do malého bytu špatně vejdeme a není kam uložit to nebo ono a už aby byl náš nový byt hotový a my se mohli přestěhovat). Ve světle toho, co prožívá Štěpánka a její rodina, jsou to skutečně banality. Vím, že Štěpánka nestojí o to, aby ji někdo litoval (a to také nedělám), a že je veliká optimistka. Štěpánko, děkuji Ti, že ses svěřila se svým příběhem a pomohla mnohým z nás otevřít oči a uvědomit si, co je v životě opravdu důležité. Fandím Ti a držím palce, aby ses s tím znovu poprala tak jako už jednou a aby ses mohla radovat z toho, jak Tvá dvojčátka rostou, poznávají svět a dospívají. Finanční příspěvek na péči o Tvé děti je to nejmenší, čím můžeme my ostatní pomoci Tobě. 🙂

POVÍDEJTE SI S JARKOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Další věc, která mě upoutala, byly poslední příspěvky v Klubu těhulek. Když jsem si ve čtvrtek přečetla články od Denisy a Elišky, musela jsem se smát. Zřejmě je něco mezi nebem a zemí, co ovlivňuje všechny těhotné, protože ač jsme se mezi sebou nedomlouvaly, všechny tři naše články byly o odpočinku, relaxaci a pohodě v lůně přírody. Jsem zvědavá, kolikrát se ještě trefíme do stejné noty, než všechny porodíme. 🙂

A ještě jedné důležité věci jsem si všimla. Všechny matky na světě mají přirozený sklon vidět svoje dítě jako to nejkrásnější, nejúžasnější, nejšikovnější, nejchytřejší, nej… (doplňte si sami) – zkrátka jsme nekritické ke svému vlastnímu potomstvu. I já taková jsem. Snažím se v tom krotit, když třeba Honzíka před někým vychvaluju, jak krásně už umí to nebo ono, a většinou také hned poznamenám, že si samozřejmě velmi dobře uvědomuju, že jsem v tom hodnocení neobjektivní… Napadlo mě totiž, že tato naše mateřská (či spíše rodičovská, protože to dělají i tatínkové) neobjektivita je daná evolučně a že má svůj význam. Myslím, že je to tak zařízené proto, abychom jako rodiče dělali vše pro zdárné přežití našeho potomstva a tím zajistili úspěšné pokračování rodu. Kdybychom byli ke svým dětem „lhostejní“, kdybychom je nepovažovali za něco úžasného a jedinečného, nedávali bychom do té péče všechno a šance na přežití by tak byla snížena. V dnešním světě (tedy v této části světa) už sice nejde o holé přežití, ale zakódované to v sobě máme stále. A tak se rozplýváme nad svými dětmi, jaké jsou šikovné, a máme přirozenou tendenci srovnávat je s ostatními dětmi vždy tak, aby naše dítě z toho srovnání vyšlo v nějakém ohledu lépe. A je to tak v pořádku. Děti jsou úžasné a jedinečné bytosti, bez ohledu na to, kdy se poprvé samy otočí na bříško, kdy začnou chodit, kdy odloží dudlík, přestanou nosit plenky, řeknou první větu, naučí se plavat nebo jezdit na kole…

Užívejte si dny se svými již narozenými či ještě nenarozenými dětmi ve zdraví a pohodě!
Jarka

Jarka právě prožila 25. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?