Loučím se!

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Psát příspěvky do klubu jsem začala někdy kolem 27. týdne těhotenství. Zprvu jsem byla z možnosti psaní blogu unešená, časem se stalo, že jsem na to občas náladu tak úplně neměla, nebo jsem nevěděla, o čem bych měla vlastně psát. Pravdou ale je, že už nyní jsou mé příspěvky cennou vzpomínkou na krásné a neopakovatelné období v životě. A tak vem čert, kdo všechno mé články četl nebo komu se nelíbily. Jsem ráda, že se mi tahle možnost naskytla. Kvůli mně samotné a kvůli Adince. Mám v úmyslu všechny své příspěvky za uplynulé měsíce vytisknout a schovat si je, jako další památku vedle fotek či růžového Adinčina pásku na ruku, který dostala hned po narození v porodnici.[boxik: Hledáme novou budoucí maminku do KLUBU TĚHULEK!: Jste čerstvě těhotná?

Toužíte si zdokumentovat těhotenství v krásných fotografiích ateliéru Fotopromě?

Chcete mít navždy schovaný deníček z vašeho těhotenství?

Hledáte podporu a nové kamarádky, které „v tom“ budou s vámi?

Odpověděla-li jste 4x ANO, tak nám napište na redakce@babyweb.cz svůj těhotenský příběh!]

Za těch šest týdnů se toho tolik událo! Já už nejsem tou vyděšenou maminkou, kterou jsem byla po příchodu z porodnice. Už nechodím Adinku každých deset minut kontrolovat, zda dýchá. Už nepropadám panice, když pláče. Už se nestresuju, zda mám dost mlíka. Už neusínám v noci s obavou, zda budu dobrá máma a zda to všechno zvládnu. Já UŽ totiž VÍM. Vím, že strach a stres nikdy nepřinesou nic dobrého. A hlavně vím, že budu (a jsem) dobrou mámou. Jsem jí ne proto, že bych snad nikdy neměla udělat žádnou chybu, ale proto, že Adinku miluju z celého srdce. A co může dát máma lepšího svému dítěti, než bezmeznou všeobjímající mateřskou lásku?!? Nic. Nezáleží na značce sunaru, nezáleží, jakou používáte kosmetiku, kolik máte doma dětských houpátek, jak často koupete a nezáleží ani na tom, zda zvolíte dudlík nebo metodu bezdudlíkovou.

POVÍDEJTE SI S KLÁROU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Lidské teplo. Něžná náruč. Laskavé slovo. Trpělivost. A mámino prso. To je oč tu běží. Miminku je opravdu jedno, zda má na sobě pyžamko poděděné, nebo zakoupené ve značkovém butiku. A je mu i jedno, v jakém se vozí kočáru. To my dospělí z toho děláme vědu. A kolikrát nakupujeme jako zběsilí a máme pocit, že čím víc toho máme, tím lepšími jsme rodiči.

Adinka nemá jen milující mámu. Má i naprosto báječného tátu, který od ní tak nerad ráno odchází do práce a tak rád se k ní v podvečer vrací. Který je z ní celý pryč a často mi do ucha šeptá, jak nádhernou a dokonalou máme dceru. Už když jsme se v červnu loňského roku seznámili, věděla jsem, že to jednou bude skvělý táta. A nespletla jsem se. Ani v nejmenším.

A pak má Adinka taky skvělé prarodiče, praprarodiče, tety i strejdy. A co na to ona?!? Myslím, že to moc dobře ví. Že tu lásku kolem sebe cítí. A i proto je tak hodným, spavým a veselým miminkem. A taky miminkem společenským. Nevadí ji hlasitá zábava, ráda se nechá chovat „cizími“.

A jak se proměnila za těch uplynulých několik týdnů?!? K nepoznání! Mění se snad každým dnem. Už vyrostla o několik centimetrů. Oblečky, co jí byly po příchodu z porodnice velké, už jí jsou tak akorát. Už pozoruje okolí. Občas i reaguje na hlasy. A usmívá se! Pozorovat ji je úžasné a já se na ni nemůžu vynadívat!

Tímto se loučím a zbylým těhulkám z klubu přeji krásné dny 2v1, bezproblémový porod a hlavně, ať jsou ty jejich holčičky zdravé!