Loučení na všech frontách

 Foto z ateliéru Fotopromě.cz

A protože jsem se nepodívala ani na první fotky ještě „teplé“ ve foťáku paní fotografky, měla jsem pocit, že jsem skutečně krásná, jde mi to a odsýpalo to přímo excelentně. Ani jsem se ale nestihla pořádně rozloučit – hlavně s těhulkou, která se měla fotit po mně a tím ani pořádně seznámit. Musela jsem pospíchat pro dítě, které mi sestra pohlídala po dobu focení a to už od rána, protože jsem musela ještě do práce – rozloučit se a donést nějaký proviant – a to počasí bylo tedy více než aprílové!!!

Vezla jsem kočár, kufřík s věcmi na focení, krabici se zákusky – a do toho sněžilo, že ani letošní zimu takovou chumelenici nepamatuji. To asi, abych si to řádně užila. Naštěstí krabici jsem zvolila velkou tak, aby se mi vešla dolu do košíku v kočárku, ale i tak jsem si přišla jako chobotnice.

A pobavila mě nějaká paní ve „středním“ věku. Chtěla jsem nastoupit do ne úplně zcela prázdné tramvaje, ovšem do totálně přeplněné měla ještě daleko – a to do nízkopodlažní, kde se na místě pro invalidy a kočárky žádný jiný kočárek či jinak potřebný nevyskytoval. Řidič tramvaje kývl, ovšem lidé na místě vyhrazeném se ani nehnuli. Dokonce na mou výzvu, zda by byli tak hodní a udělali mi místo a poté, co jsem se na maličké místo snažila nacpat i s kufrem v jedné ruce a manévrováním kočárem tou zbývající rukou druhou (to vše s obrovským pupkem před sebou), mi paní sdělila, zda nechci raději počkat na další tramvaj, že tato je jaksi plná. Po půldenním ježdění v této slotě s mnohým nepochopením v MHD už jsem milé paní odvětila, že podle všeho nízkopodlažní tramvaj nejezdí kvůli ní a jestli myslí, abych jako v tomto počasí a se všemi věcmi čekala na další nízkopodlažní tramvaj, jedoucí za bezmála půl hodiny po čekání na tuto, co by na tom s přeplněností mohla být stejně a ještě by tam mohlo být také několik kočárků, tak je mi líto, ale asi ji zklamu. A jestli je jí to nemilé, tak může vystoupit a počkat si na další tramvaj ona, určitě jí v tom nebráním. Tvářila se všelijak, ale neřekla už nic. A já se těšila, že MHD už brzy vyměním za příjemné procházky po kraji s kočárkem a k tomu prckem na odrážedle.

Bohužel manžel se dostal s autem také někde do zácpy, když nás jel vyzvednout, a tak jsem na Dejvické stála půl hodiny. Efička protestuje a nechce dnes koupat Adámka, přestože ten má slíbenou pěnu do koupele – poprvé.

Do Prahy už mě čekají jen dvě plánované cesty. Rozloučit se s paní doktorkou, co mi natočí EKG a udělá vyšetření a také rozloučení před porodem s mou gynekoložkou. Pak už budu dojíždět dvakrát za měsíc do Kladna do porodnice.

U jedné z návštěv musím stihnout koupit nějaký obleček pro efičku na poukázku, co jsem dostala v práci od kolegů při loučení. U druhé se plánuji sejít se spolužákem ze základky na příjemný oběd. To bude na dlouhou dobu asi společensky poslední radost, než se ponořím jen do světa mamin, dětí a kojení, spojeného s přebalováním.

Zato se ale těším až neskutečně na to mrně, co se vejde do vypraných minioblečků ve světlých barvách. Na něco tak malého a růžového se nedá netěšit. Adámek všechny ty oblečky, kdekoli je najde, tahá a nosí, pořád si je dává na prst nebo na ručičku a snaží se i obléknout botičky nebo čepičky, co najde. Je to malinké, ale je vidět, že se mu to líbí… doufám tedy, že se mu bude líbit i sestřička.

Už jsme se také rozhodli, že mu sestřička z porodnice jako dárek donese malý autobus, nebo letadlo – popřípadě obojí. Adam se do nich totiž zamiloval. Vydrží koukat a autobusovat někdy i půl hodiny u okna, jen aby zahlédl, jak kolem domu jede – a aby mohl zvednout obě ruce nad hlavu a křičet autobuuuus nebo letadloooo – tedy letadlo jen znakovat a dělat zvuk letadla, ale v jeho podání je to totéž. :o) A tak nám to přijde jako dobrý nápad.

Původně jsme chtěli koupit velkou auto-vláčko-dráhu ze dřeva, ale nakonec jsme se rozhodli, že by od sestry neměl dostávat tak velké dárky.

Malá sestra, tak stačí malý dárek. ;o)

Pevně doufáme, že časem oba přijdou na to, že mít sourozence je jeden z největších dárků, který mohou rodiče dětem dát.

Zuzana

Zuzana právě prožila 31. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?