Loučení a bilancování

Vzpomínám i na úplné začátky. Možná tím, že to bude za chvilku rok, co jsme podstoupili hormonální léčbu a IVF. Všechno se mi to vrací. Krásné období těšení se z toho, že jsem měla na testu konečně dvě čárky, plná naděje při každé kontrole, že bude všechno v pořádku a my se dočkáme vytouženého človíčka do rodiny. A budeme konečně kompletní. Každý týden si toto období připomínám i díváním se na fotky z ultrazvuku.

Vzpomínám i na konec těhotenství, kdy už to tak jednoduché nebylo, ale bylo to taky krásné. A snad jako každá z nás konstatuju, že mi to bříško chybí. Jsem moc ráda, že mám zpátky „svoje tělo“, ale na tom bříšku bylo něco kouzelného. Nosila jsem ho ráda. A teď se závistí a obdivem koukám na budoucí maminky.

Každý den si přehrávám náš porodní den, okamžik, kdy Maruška vykoukla na svět a já ji měla konečně na sobě a u sebe. Tohle je opravdu nezapomenutelné, jedinečné a přála bych každé ženě, aby to mohla prožít.
V nejčerstvější paměti mám, pochopitelně, období šestinedělí. V tom se střídaly především dny euforie a zoufalství. Euforie z vytoužené dcerky, zoufalství z jejího brekotu, nevyspání, nic nestíhání. A znovu naděje, že je to jen šest týdnů a pak se to snad zklidní, uděláme si už nějaký řád a začneme si to spolu užívat. Na toto období – po šestinedělí, stále čekám. Ale já se dočkám, vím to.

Tímto bych chtěla smeknout a vyjádřit obrovitánský obdiv nad těmi, které jsou v tomto období na své ratolesti samy. Je to neskutečný nápor na psychiku, kdy se potřebujete alespoň s někým podělit o nové zážitky, opřít o rameno a vyplakat, když jste na pokraji sil a ten uzlíček pořád brečí.

Každý den si ten náš zázrak prohlížím a je neuvěřitelné, jak se mění před očima. Snad každý den je jiná. Dávno to není to novorozeně, které jen leželo v postýlce a téměř se nehýbalo. Dalo o sobě vědět jen, když mělo hlad. Teď, když ji nic neschází a netrápí, dokáže nějaký ten čas sama pozorovat svět, věci kolem sebe a začíná si povídat, hraje si s ručičkama. Těším se na každý její úsměv. V tu chvíli vím, že to opravdu stálo za to. V ten moment se cítím jako nejsilnější žena na světě, která všechno zvládne a bude tu vždycky pro ni. Ať se děje, co se děje.

Milé těhulky, čerstvé maminky, užívejte si všech těchto krásných dní, jsou nezapomenutelné a nevíme, jestli budeme mít možnost si to zopakovat. Ale myslím, že podruhé už to bude jiné, protože se při tom budeme starat už o své starší děti. Ale opět to bude jedinečné.

Přeji vám, ať je hlavně všechno v pohodě, vás, ani vaše děti nic netrápí a jste zdraví.
Iva