Leze, leze po železe

Druhý den po napsání minulého povídání, mi ukázala Sárinka, že na tempu svého vývoje nebude nic měnit. Zrovna jsem psala manželovi zprávu, nevěnovala jsem jí tedy stoprocentní pozornost a najednou slyším, plác, plác, otočila jsem hlavu a Sárinka si tam suverénně leze po čtyřech a plácá ručičkami. Takže už i lezení pokořila a od té doby přidá každý den půl metru. Pomalu nám tedy končí éra plazení se a teď už ji tuplem nebudu stíhat.

Minule jsem psala, že se také poprvé postavila. Jakmile zjistila, jak se to dělá a co to obnáší, tak se chytá všeho možného i nemožného a pokaždé, když se na ni podívám, tak stojí. Jednou se opírá o krabici s hračkami, podruhé o židli, pak vlezla i na autíčko. To nám za chvíli začne obcházet a ani se nenadějeme a bude běhat. Kde je to naše tříkilové miminko, které jsme si odváželi před osmi měsíci z porodnice?

Čtěte také:

• Oslabená imunita dětí? Víme, jak na ni!
• Líbání miminek posiluje jejich imunitu
• Rýma může způsobit mnoho komplikací

Rýma se nás drží stále

Stále jsou holky nemocné a všichni bojujeme navíc s rýmou. Lola už ji má málo, ale Sárinka ještě smrká hodně. Do toho má v noci kašel a hůře se jí spí. Sísa měla dokonce i teploty. Noci pro mě nebyly a vůbec příjemné. Vracely se mi okamžiky z nemocnice. O to víc, když jí teplota vyšplhala přes 39 a po čípku měla opět průjem. Po dalších čtyřech hodinách jsem řešila, zda jí zkusit dát znova čípek nebo sirup. Nakonec jsem zvolila sirup a byla jsem ráda. Krásně ho spolkla i v polospánku a spinkala až do rána. Musela jsem ale zrušit osmiměsíční kontrolu, protože obě holky byly nemocné a já nechtěla riskovat, že nakazíme v poradně nějaké miminko, anebo že si holky odnesou ještě něco dalšího domu.

Teploty asi také souvisely se zoubky. Daly o sobě vědět horní dvojky a k šesti zubům můžeme připočíst další dva. A musím tedy říct, že nám nastalo docela náročné období, tedy alespoň pro mě jako pro mámu. Sárinka mě při kojení začala neuvěřitelně kousat. Až do krve. Abych se přiznala, tak vůbec nevím, co mám dělat. Začínám v sobě pociťovat velký blok, když mám jít kojit. Zkoušela jsem jí dávat najevo, rázně i hlasitě vysvětlovat, že mě to opravdu bolí, ale bohužel nic nepomáhá. Sama netuším, jak se k tomu mám postavit. Jak to mám řešit. Chce se mi jen brečet a brečet. Představa, že bych měla přestat kojit, je pro mě naprosto nereálná, ale zase si nemůžu nechat úplně zničit prsa. Je mi fakt na nic. Poprvé v mateřství zažívám situaci, ze které nevím, kudy ven. Vůbec by mě nenapadlo, že v osmém měsíci začnu řešit nějaké problémy s kojením.

Je fakt, že tento týden byl velmi náročný. Sísa je stále nemocná, má pořád ucpaný nosánek a hůře se jí u kojení dýchá, navíc jí také tedy rostou další zoubky a v neposlední řadě za poslední týden prožila spousty nových skutečností. Začala si stoupat, lézt, objevovat nové a nové věci. Je fakt, že i hůře spinkala. Přes den v kočárku tomu moc nedala a v noci se taky budila častěji než obvykle. Já jen velmi doufám, že je to nějaké krátké období, které přejde a bude zase dobře. Zvládneme to a bude fajn. Protože pár dnů to vydržím, naučím se, ale delší dobu ne. Je to opravdu velmi náročné a hodně to bolí. Ale věřím, že Sárinka mi tím chce dát jen něco najevo a že se to brzy upraví zase zpět.

Nechci končit pochmurným odstavcem, tak na závěr si hodím jen myšlenku nahlas do davu. Manžel má za stoličkami (osmičkami) ještě devítky, tak doufám, že v této specifičnosti se Sárinka, vzhledem k jejímu rychlému růstu zoubků, nebude podobat tatínkovi.