La la la

BATOLE LIVE! MAX Před více než čtyřmi lety jsem brouzdala po internetu. Byla jsem čerstvě těhotná. Prvních pár týdnů. To tajemství nebylo s kým sdílet. Tisíc kilometrů od domova, od rodiny a kamarádek.

Moje bývalá spolužačka, v té době čerstvá maminka, dala na Facebooku „like“ Babywebu. Ze zvědavosti jsem odkaz rozklikla a objevila tenhle web. Hltala jsem všechny informace o mém nenarozeném miminku, četla příspěvky ostatních těhulek a maminek. Když se hledala nová těhulka, jen tak nezávazně jsem napsala, že jsem mimochodem zrovna těhotná. Ale vzhledem k tomu, že nežiji v Čechách, nejsem zrovna ideální kandidátka.

K mému překvapení jsem byla vybrána jako nová těhulka. A Babywebu jsem zůstala věrná, právě proto, že je (oproti ostatním webům – co si budeme povídat 🙂 úplně normální. A tak jsem se na chvíli stala i já a moje rodina součástí tohohle webu.

Už nejsem ta vyplašená ani ne třicetiletá holka, co čeká první mimčo a nemá to s kým probrat. Doma na mě čekají dva kluci. Většinou fajn, občas na zabití, jak už to bývá. Během těch čtyř let jsem se naučila nespočet věcí – jak přebalit dítě vestoje, jak připravit večeři během deseti minut, jak jít do práce v oslintané blůze, aniž by si toho někdo všiml a nebo jak v noci podat miminku dudlík, aniž bych u toho otevřela oči. Ve spoustě věcí jsem si pohoršila – já, která byla všude načas (ne-li dřív) najednou dobíhám na smluvené schůzky jen tak tak (a nebo se zpožděním, přiznávám se!), já,která měla v hlavě diář, najednou zapomínám popřát ségře k svátku.

Ale největší změna za poslední čtyři roky je, že mám v životě o dva lidi navíc. Malé lidi. Moje kluky. Bezbranné, veselé, ukňučené, rozdováděné, usměvavé, občas unavené a zároveň neunavitelné. Najednou mám někoho, koho miluju, s kým se směju, komu se směju (občas) a o koho se neuvěřitelně bojím. Ačkoli jsem si občas mateřství představovala jinak, neměnila bych.

Nemám ukázkové děti, co si sednou ke stolku a dovedou si hodinu kreslit. Moje děti si nesednou ani na minutu, natož na hodinu. A možná právě proto mě to s nimi baví. Baví mě se dívat, jak se mají rádi, jak se navzájem pošťuchují, utěšují, brání. Sice jsem asi od roku 2012 (přesněji od března 2012) nepřečetla ani jednu knížku nebo se nenajedla aniž bych během jídla vstala od stolu a noci ,kdy jsem spala bez probuzení bych spočítala na prstech jedné ruky, ale přesto jsem pořád ještě přesvědčená, že to za to stojí. A díky Babywebu mám tyhle moje převratné 4 roky zdokumentované.

Jistě už tušíte, že se dneska loučím.

Prošla jsem si všemi kategoriemi, které jsou na Babywebu k dispozici, některé jsem si dokonce zopakovala. Už odmala jsem byla tip, co radši věci píše, než říká. Přijde mi to jednodušší. A tak díky, že jsem mohla psát. Že jsem s vámi mohla sdílet moje těhotenství a mateřství, mojí rodinu.

Nedávno mi kamarádka poslala email, že život ženy je samé „lalala“. Uvařila, upekla, uklidila, zametla, vyprala, pověsila, usušila, skládala, vyžehlila… a já vám přeju, ať je mezitím vším „lalala“ více smála, líbala, milovala, tancovala a štěstím brečela.