Vzhledem k tomu, že jsme už skoro dva měsíce bez Roberta, rozhodla jsem se, po jeho vzoru netruchlit a nesmutnit s hlavou v dlaních, ale vzít situaci tak jak je… k tomu jsem si ještě řekla, že když už jsem teda doma na Moravě, tak si to užiju… a koupila jsem nám s Juráškem lístky na letní festival Kryštofkemp v Náměšti na Hané.
Konal se v sobotu 12.července a ja se na to těšila jak malá holka… nebo spíš jako holka pubertální. Doprovázel nás tam naštěstí můj výborný kamarád, který slíbil, že na nás (tedy spíše na mně) jako správný „náhradní tatínek“ dohlédne a postará se, abych nedělala žádné nepřístojnosti, nebo jen takove malé, v rámci mezí.
Vyrazili jsme o něco později, než jsme plánovali, a tak jsme museli čekat asi tři čtvrtě hodiny na parkovací místo. Ale počasí bylo pěkné a lidé milí a usměvaví. Juráškovi se v autě líbilo a neplakal…a tak to čekání nakonec docela dobře utíkalo.
Festival samotný vůbec nebyl typický festivalový, jak jsem na něj zvyklá, a právě proto jsem si ho vybrala (kromě toho, že šlo o festival skupiny Kryštof, kapely mé puberty a dospívání). Kromě jedné stage, na které se postupně vystřídalo 5 hudebních seskupení (zpěvačka Lenny, kapela Nebe, Michal Hrůza s kapelou, Mňága a Žďorp a nakonec i samotný Kryštof) nabízel kemp úžasné zázemí pro rodiny s dětmi. Skautské stany, které nabízely dětem možnost postavit si něco z velkého lega, namalovat si obrázek, naučit se základy první pomoci, popovídat si s indiány… různé průlezky, loutkové divadlo, chodce na chůdách, a jiné atrakce. Kdyby byl malý větší, určitě by si to moc užil.
Hudebníci byli dobří. I když jsme radši zůstali dále od amfiteátru, kde nebyla ani trocha stínu a ve 30stupuních celsia docela výheň. A tak jsme zustali sedět pdo stromy v druhé části festivalu a poslouchali všechny ty hity z dálky. Měli jsme dokonce možnost slyšet Michala Hrůzu, a nostalgicky si zanotovat s Mňágou a Žďorp (ach, některé věci se nemění)… no, na Kryštofy už jsme se k podiu přesunuli. Sedli jsme si dost dozadu, ale i tak malý vyfasoval sluchátka, která jsme mu obstarala. I když chvíli protestoval, asi brzy zjistil, že s nimi mu bude dobře a v mosítku si pěkně pospal, zatímco já s Pájou jsme se pohupovali do rytmu, prozpěvovali a dokonce si i trochu zatancovali.
xxxxxxxx
Žádná divočina, ale přesně, co jsme potřebovala. Strávit pěkný den se synem a s nejlepším kamarádem, slyšet zase po letech Kryštof, nechat si podepsat 13let staré CDčko a prohodit pár slov s mými oblíbenými členy kapely. Vlastně se mi všechno z toho povedlo. 🙂
Více informací o Kryštofkempech na www.krystofkemp.cz.
-352x198.jpg)
