Krásný, šťastný, úspěšný

KRÁSNÝ: Tak přesně takový je náš chlapeček, který se skrývá v bříšku a jehož obličejík a mávající ručičku můžete vidět na úvodní fotce. Ano, ultrazvuk nám konečně odhalil to velké tajemství pohlaví miminka. Sice nám ho pan doktor neukázal, ale budeme mu věřit, že se nespletl.

ŠŤASTNÝ(Í): Tak to jsme byli my dva s manželem, když se na ultrazvuku ukázalo, že naše miminko, tedy vlastně teď už NÁŠ CHLAPEČEK, je naprosto zdravý. Nikde žádná vada, žádná odchylka, vše vyšlo v normálních hodnotách. Tento závěr byl pro nás naplněním toho největšího očekávání z celého vyšetření. A pozitivním konečným verdiktem pana doktora nám oběma spadnul velký kus tíživého balvanu ze srdce. Záměrně nepíšu, že spadl celý, protože alespoň mně tam stejně ještě tíží. Ale už ne celý! Myslím, že s každým dalším dobrým závěrem z vyšetření vždy nějaký další kus spadne, až definitivně celý zmizí po úspěšném porodu, až budu držet v náručí svůj malý uzlíček.

ÚSPĚŠNÝ: Tohle slovo jednak shrnuje vše popsané výše, protože to je opravdu velký úspěch, a jednak jsem se tak cítila já, protože jsem konečně splnila jednu položku svého imaginárního seznamu úkolů na doma a navštívila první lekci cvičení pro těhotné. I když jak se to vezme. Lekci jsem sice navštívila, ale byla to úvodní seznamovací hodina, takže se vlastně ani necvičilo. Zjistila jsem, že se jedná o předporodní kurz, na který pak navazuje hodina cvičení. Nemusí se chodit na obě hodiny, dají se rozdělit. Sice mám porod ještě v živé paměti, ale jsem tak hrozně moc nadšená z povídání porodní asistentky Pavlíny, která tyto kurzy dělá již 14 let, že jsem se rozhodla pro obojí.

Tento 12 týdenní kurz totiž není parafrázováním učebnice, je to opravdu zajímavé povídání zakládající se na zkušenostech instruktorky. Vím to i z vlastní zkušenosti, protože Pavlína provozuje zejména návštěvní službu v šestinedělí a v rámci toho nás před tím zhruba rokem a kousek také navštívila. A je fakt úžasná! Jinak se to prostě říct nedá. Když jsem nad svým rozhodnutím doma přemýšlela, zejména proto, že za to zaplatím nemalou finanční částku, usoudila jsem, že já stejně vlastně nejsem vůbec zkušená matka, stále mám spoustu otázek ohledně těhotenství a zejména ohledně následné péče o miminko a myslím, že právě tento kurz mi s nimi pomůže.

Mám tedy obrovskou radost, a to nejen ze sebe a z toho, že konečně najdu odpovědi na své otázky, ale především z našeho miminka. Ovládl mě najednou úplně jiný pocit. Jsem opravdu hrozně šťastná, že je miminko zdravé a že už vím, kdo se mi v tom bříšku ukrývá. Už na něj můžu mluvit i jménem, které jsem mu vybrala, ale které ještě teda neschválil manžel 🙂 a vlastně jsem asi i šťastnější, že to bude chlapeček. Na pohlaví mi sice vůbec nezáleželo, přísahám, fakt, ale tak nějak jsem si asi ve skrytu duše chlapečka více přála. Jenže jak je známo, nic nemůže být jen růžové. Tedy alespoň u mě ne.

S každou dobrou zprávou vždycky přijde zároveň i nějaká špatná. Miminko je tedy sice v pořádku, ale za to s maminkou je to o něco horší. Není to nic vážného, jen mám placentu uloženou na zadní stěně a docela nízko. Odborný pojem zní: marginální placenta. Pan doktor na ultrazvuku mi tedy zakázal všechny činnosti, ale naopak mi zase nenařídil jen ležet. Chvílemi jsem ani nepochopila, jestli si jen dělá legraci, nebo jestli to, co říká, myslí vážně. Musela jsem tedy ihned zasednout doma k internetu a zjišťovat.

Zjistila jsem toho dost natolik, abych si sice jeho rady vzala k srdci, ale zase to nepřeháněla. Chtěl mi totiž zakázat chodit i se psem. A já jsem zjistila, že opravdu nemusím jen ležet a ani se hnout, ale že bych hlavně neměla namáhat břicho, tzn. netahat nic těžkého a necvičit ho. Z čehož mi vyplývá, že venčení našeho malého bišonka rozhodně není zátěží pro moje břicho, tudíž na procházky chodíme nadále, ale samozřejmě na kratší, abych se opravdu šetřila. Co je však na tomto mém případu opravdu zajímavé, je rozdílný přístup dvou lékařů.

Dva dny před ultrazvukem jsem byla na pravidelné kontrole u svého gynekologa. Ten placentu kontroloval, protože při předchozím vyšetření tam nějaký problém shledal. Nyní však jeho závěr byl, že už je to dobré. Schválně jsem pak doma ty zprávy zkoumala a zjistila jsem, že jsem ještě před měsícem, měla diagnózu: placenta praevia, což znamená, že byla uložena ještě o kus níže než teď, a to znamená, že se tedy asi pomalu posouvá tam, kde má být. (To jsem se taky dočetla, že se může vytáhnout nahoru a je po problému.)

Můj gynekolog mi tedy ani před měsícem ani nyní žádné aktivity nezakázal, ale zato lékař na ultrazvuku mě vyděsil tak, že jsem si myslela, že do konce těhotenství budu ležet jen v posteli. A teď mi řekněte, komu mám věřit?! Budu samozřejmě moc ráda za vaše rady, pokud máte zkušenosti s podobným trápením. Už jsem se však rozhodla, že v pondělí svému lékaři zavolám, popř. se u něj stavím a požádám ho o nějaké vysvětlení a doporučení na základě nových zjištění.

Díky této nepříjemnosti totiž visí otazník i nad mým cvičením. Myslím, že to dopadne tak, že já, která původně chtěla chodit pouze na cvičení, bude nakonec chodit jen na předporodní kurz :-). To je ale ironie! 🙂 Ale samozřejmě udělám všechno proto, abychom my dva v jednom byli v pořádku a nenastaly u nás zbytečně nějaké komplikace. I přes tyto komplikace jsem však stále pozitivně naladěná a doufám, že mi to vydrží co nejdéle.

Mějte se krásně a buďte také pozitivně ladění.

Denisa

Denisa právě prožila 21. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?