Košík v pohybu

MIMI LIVE! MAX Začínám pochybovat, jestli jsem úplně v pořádku. Začalo to narozením dětí. I když – možná v tom nejsem sama… Upozornila mě na to slečna fotografka, když jsme se byli v květnu fotit. Kdykoliv jsem měla v náručí Maxíka, začala jsem se pohupovat do rytmu, div jsem netancovala. Kolikrát jsem byla s úsměvem „napomenuta“, abych se chvíli nevrtěla.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Minulý týden jsme byli na nákupu. A co myslíte? Stojím ve frontě k pokladně a popojíždím s nákupním košíkem dopředu, dozadu, div u toho ještě nedělám „šššššš“. Těstoviny v košíku jsem tedy pohoupala dostatečně.

V noci, jakmile slyším jakýkoliv zvuk, začínám ihned svým „ššššš“… aniž bych otevřela oči. Kolikrát se ani neprobouzí Max, jen mi chce Michel něco říct. Nebo si jen Toby něco brumlá ve svém pokoji a já ho slyším v chůvičce… „šššššš“.

Doufám, že tohle mé chování jednou pomine, že z toho vyrostu společně s dětmi. Nebyl by to zřejmě hezký pohled na sedmdesátiletou stařenku pohupující nákupním košíkem.

Tento týden nás čeká velká změna. Jdeme se s Tobym poprvé podívat do školky. Nastupuje v listopadu. Jsem trošku na rozpacích, mám v hlavě tisíc otázek. Bude se mu tam líbit? Najde si kamarády? Toby je na kolektiv zvyklý, aby také ne, chodí do jesliček od svých 4 měsíců. Má tam kamarády, má tam tety, na které se těší. Má tam Maxe. A najednou ho z toho známého prostředí vytrhneme a pošleme ho jinam, k jiným dětem, k jiné paní učitelce. Možná se tím zbytečné stresuji. Určitě to tedy prožívám víc než Toby. Už se vidím u brány školky první listopadový den – takový ten obrázek, kdy děti brečí a nechtějí se pustit rodičů. U nás to bude probíhat asi následovně – já brečím a nechci pustit Tobyho.

NAPIŠTE GÁBINĚ DO DISKUZE.

A další novinka tohoto týdne se týká Maxe. Leze! Nebo spíš – plazí se. Ale už se dostane všude, kam potřebuje. Potřebuje se dostat hlavně k hračkám svého staršího bráchy. A začínají boje. Slyším Tobyho neustále opakovat: „Nech to! To je Tobyho!… Mamííííí… To je Tobyho auto! Mamííííí…“ Už teď si říkám, jaké to bude za pár měsíců. Občas musím Tobyho usměrnit, protože hračky vytrhává Maxovi z rukou velice nešetrně. Občas se ho dokonce rozhodne nějakou hračkou praštit. Pak musím zasáhnout. Také musím dávat pozor na malé části z Tobyho hraček. Max má období, kdy cpe všechno do pusy. Když jsme měli jen Tobyho, měl jen hračky určené pro jeho věkovou skupinu, ale s Maxem už je to jiná.

Proto jsme se rozhodli, že uvolníme jeden pokoj pro Tobyho. Bude tam mít hernu. Hernu, kam bude mít Max prozatím vstup zakázán. Pokoj, kde budou moct zůstat hračky ležet přes noc na zemi. Mám ráda plány a tohle je jeden z mých budoucích plánů.
Mějte se hezky a příště opět na napsanou.