Konečně už balím
PAVLÍNINO TĚHOTENSTVÍ Tak už konečně balím do porodnice. Jak bydlíme u manželových rodičů, nemáme všechny věci u sebe. Spoustu věcí, které momentálně nepotřebujeme, máme uskladněné u tety.
Teta se nabídla, že má volný pokoj, který nevyužívá. Odkládáme tam postupně věci, které nemusíme mít nutně u sebe. Mezi těmito věcmi byly i oblečky po Klárce ve velikosti od novorozeněte do tří měsíců. Jejich převoz zpět jsem odkládala na srpen, aby nám tu nezabíraly místo. Nezdá se to, ale nakupilo se nám oblečků, že můžeme zásobovat jesle a školku. Ani všechno neunosí. Klárka také některé věci vůbec nevyzkoušela.
Oblečky máme převážně od známých. Jak je to po mrňouscích, kteří ze všeho rychle vyrostou, tak je to skoro jak nové. I když po Klárce tomu už tak není. Dost věcí zamazala od trávy, která nejde vyprat, nebo jsou od fixy, která také nejde dolů. Nad tím jsem už několikrát přemýšlela, jak to ty jiné děti dělaly, že se tolik nezamazaly nebo si tolik neokopaly boty. Ještě, že těch věcí máme dost, že i na Alenku zbudou pěkné oblečky, i když už jich nebude tolik.
Věci přebírám i tak, abych dala modré, zelené a béžové stranou pro Péťu – to bude chlapeček bráchy, který se má narodit o den dříve nežli Alenka. Dala jsem dohromady dva středně velké pytle, tak si oblečků také užije. Snažila jsem se zároveň věci roztřídit a popsat: 1 – 3 měsíce, 6 – 9 měsíců, 12 – 18 měsíců, 24 měsíců, oblečky pro děti 3 – 4 roky, boty novorozenecké – vel. 18, vel. 18 – 28. Mám z toho takový dobrý pocit. Snad se v tom dobře vyznám.
Narazila jsem např. na krásnou džínovou bundičku, kterou jsme s Klárkou úplně opomněly. Nyní už je jí malá. Klárka u třídění oblečků asistovala. Moc ji to bavilo. Je znát, že je to holčička. I když vlastně nevím, zda i holčičky kamarádek se rády oblékají a převlékají. Spoustu oblečků jsem Klárce zkoušela, zda jí ještě jsou nebo naopak už nejsou. Čekala jsem, že ji to moc bavit nebude, ale to jsem se pomýlila. Spíše dělala scény, když jsem jí věci sundávala. To, co bylo nové, co ještě předtím nenosila, nechtěla svléci. S novými modely jsme se vždy byly kouknout do zrcadla. Otáčela se a naparovala, bylo to kouzelné.
Psala jsem, že převoz věcí jsem odkládala na srpen. Jelikož mně pan doktor nedoporučil jezdit autem větší vzdálenosti, nechala jsem si věci dovézt. Přeci jen je to kolem 150 km – na těhotnou s malým dítětem je to dost, kdyby se mělo cokoliv přihodit. Svoz věcí jsme spojili s oslavou narozenin a svátku, tak rodiče nejeli nadarmo. Nakonec se nás sešlo více. Přijel i brácha se ženou, bratrancova přítelkyně s miminkem, teta a strýc. Přišlo i pár známých, tak to bylo moc prima. Slavíme vlastně všichni naráz – manžel má narozeniny 12. srpna a Klárka má v tento den svátek, já mám 13. srpna narozeniny a Alenka má v tento den svátek. Dostali jsme spoustu dárků, teda hlavně Klárka. Až mě to vyděsilo, zda to není snobské. Nemám ráda přehnaně moc dárků. Příště to musíme lépe zorganizovat. Říci, co chceme, na co např. přispět a ne, že se nám sejde několik panenek a hraček na pískoviště.
