Konec a začátek

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

13 týdnů, po které jsem kurz se cvičením navštěvovala, uteklo jako voda. Zdá se mi to až neuvěřitelné a určitě mi ta každotýdenní dvouhodinovka bude chybět. Cítila jsem se tam opravdu moc fajn a musím říct (a možná se budu opakovat, tak mi to promiňte), že i jako druhorodičce mi přinesl spoustu zajímavých informací a tipů, jak si porod co nejvíce usnadnit.

Při svém prvním těhotenství jsem sice navštěvovala také předporodní kurz, ale byl pouze 4 hodinový a pořádaný ve spolupráci s Fakultní nemocnicí, takže byl poměrně odborný a ne moc praktický. Myslím, že pokud se chce žena na porod opravdu dobře připravit (musí o tom samozřejmě být přesvědčena hlavně ve své hlavě a neodbýt se postojem, že když porod zvládly jiné, zvládne ho taky), určitě předporodní kurz stojí za návštěvu. Musí se však pečlivě vybrat!

Například tento kurz probíhal v podobném duchu, jako píše ve svém blogu Bára o kurzu v Austrálii. Příprava na co nejpřirozenější porod bez nezbytně nutných medicínských zásahů a chemických preparátů. Všechna komunikace probíhala naprosto otevřeně, čímž mohly být zodpovězeny i choulostivé otázky. A stejně jako ona jsem i já moc ráda, že se naše porodnictví posunulo směrem kupředu a přiblížilo se západním zemím, a naše porodnice tak začínají uznávat přirozené porody (když už na jejich přípravu máme ty kurzy) a personál je ochoten akceptovat porodní plán. I když výjimky stále existují. 😉

Přede mnou je tedy teď posledních osm týdnů těhotenství, během kterých se budu snažit dodržovat a provádět vše, co jsem se na kurzu dozvěděla, abych se opravdu dobře připravila na blížící se porod. Musím se i nějakým způsobem donutit vytáhnout svůj gymnastický míč a cvičit si alespoň jednou týdně i doma cviky, které jsme dělaly s lektorkou, abych nevyšla z formy. Jenže určitě to znáte, že donutit se k domácímu cvičení někdy moc nejde, i když člověk ví, že by cvičit měl. 🙂

Ještě Vám musím sdělit jednu věc. Když jsem psala v minulém článku o tom, jak si myslím, že je malý otočený stále hlavou nahoru, ale že to nemám podložené, říkala jsem si v duchu, že při mém štěstí mi to pan doktor při vyšetření v tomto týdnu stejně neřekne. No a co myslíte, že se stalo? Samozřejmě, že jsem si to přivolala. V pondělí jsem nakráčela do poradny, pan doktor zkoukl zprávu z posledního ultrazvukového screeningu, já mu ještě říkám, že si myslím, že se prcek stále neotočil a jediná jeho odpověď byla ta, že to budeme sledovat a pak se případně nějak domluvíme. Vyšetřil mě jen pohmatem, vzal stěry, sestřička nabrala krev a uvidíme se prý za dva týdny. 🙂 Tak snad mi to pak už konečně prozradí.

Zrovna mi byla naším prckem uštědřena rána nad pupík. Třeba mi tím chce říct, ať to neřeším, že už je ve správné pozici. 🙂 To si posledních pár dní stále častěji myslím i já. Sice mi nepřijde (a nijak si neuvědomuji), že by za těch 14 dní, co ho více pozoruji, polohu změnil, ale je pravda, že pohyby (lépe řečeno údery:-)) cítím spíše okolo pupíku než dole. Na druhou stranu je to právě okolo pupíku, takže to mohou být i údery ručičkama místo nožiček a boule, které se mi při jeho stěhovacích manévrech objevují, mohou být ramínka místo kolínek. No, necháme se překvapit.

Hezký víkend všem!

Denisa

Denisa právě prožila 33. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?