Konec šestinedělí

BÁŘINO MATEŘSTVÍ Přesně tak. Moje šestinedělí je u konce a Oliverek přechází do svého druhého měsíce života. Vše se zdá se uklidnilo. Stačilo jen vzít věci z jiného úhlu pohledu. Už jsem pochopila, že nikdo nechce, abych byla nadčlověk a dělala vše bez chyb a perfektně.

Oliverek a náš klidný rodinný život bez hádek, to je to, na čem záleží. Je těžké najednou se přizpůsobit trošku jinému stylu života. Musela jsem si na to ale přijít sama.

Laktační krize také pominula. Potrápila nás skoro 14 dní. Vytrvalost se ale vyplatila. Každé 2-3 hodiny Oliverka přikládat k prsu, aby se mléko tvořilo co nejvíc, mnohdy nebylo jednoduché. Dokrm teď potřebujeme minimálně, raději ho ale máme v zásobě, kdyby se náhodou objevily opět nějaké nečekané komplikace. Jednu dobu jsem měla i pocit, že mu moje mléko nestačí. Bohužel to místo hladu bylo bolení bříška. Hlad a bolest, dva tak podobné projevy, které je tak těžké rozpoznat a správně vyhodnotit. I u mě, s desetiletou praxí u miminek. Člověk by řekl, že už budu vše vědět a znát, ale každé miminko je osobnost a svým způsobem odlišné.

Dalším mým uvědoměním v žebříčku hodnot, byla škola. V posledních dnech se ji učím brát jako doplnění a vyplnění mého volného času, když mě zrovna Oliverek nepotřebuje. Zkoušky nemusí být hotové na první termín a na výbornou, škola má být pro mě přínosem místo přítěží. Tím, že nestuduji sama, ale s mými kolegyněmi z práce, navzájem se podporujeme a motivujeme.

Přítel mi začal víc pomáhat a naslouchat. I pro něho je to nové a ten můj stres určitě doléhal i na něho. Vždyť i on je unavený a nevyspaný. I když Oliverek bývá v noci už klidnější. A o tom partnerství je, pomáhat si a naslouchat.

Oliverek v 6ti týdnech absolvoval kontrolu u svojí paní doktorky. Pěkně nám roste. Váží 3690 g a dokonce vyrostl o 4 cm. S pochvalou nás neopomenula informovat, že příště čeká Oliverka už první očkování. Letí to. První očkování, za chvilku první zoubek, slovo, krok, rok… Začíná se i usmívat, a když mě tímto úsměvem odmění zrovna, když začínám mít pochybnosti o sobě, je to jako balzám na duši a opět se ujišťuji, že je on to nejdůležitější.

Co víc dodat. Doma je naklizeno, dárečky čekají schované na svoje nové majitele a já se ponořuji do předvánoční nálady. Zároveň chci poděkovat za možnost, provázet vás mým těhotenstvím, obavami, starostmi i mateřstvím. Doufám, že vás třeba ještě později překvapím a budu moct zase napsat, jak dobře se nám daří.

Přejeme Vám s Oliverkem spoustu splněných přání. Těm, kdo ztrácí naději na miminko, ať ji znovu mají. My se naděje nevzdali a svoje největší přání zrovna držím v náručí. Je to střed mého vesmíru a já jeho. Jsem totiž jeho máma…