Konec druhého trimestru
KLUB TĚHULEK! LINDA Zdravím opět po týdnu všechny čtenářky. Já se pomalu loučím s druhým trimestrem a podle toho to také se mnou i vypadá. Začínám si připadat vyloženě “velryboidně”, v šatníku je mi méně a méně původních věcí a obouvám se zásadně jen s rozkročenýma nohama. Na druhou stranu si začínám uvědomovat, že se všechno pomalinku blíží k velkému finále a světe div se, opravdu se těším.
Ovšem jedna z věcí na které jsem rozhodně netěšila byl cukrovkový test, který jsem absolvovala tento týden. Moje předchozí zkušenost byla dost nepříjemná. Měla jsem samozřejmě přijít ráno na lačno v konkrétní hodinu, ovšem na zřetel mě někdo vzal až tak o 45 minut později (samozřejmě jsem se hlásila), sestry vyloženě protivné, žíly bolavé a rozpíchané a roztok glukózy byl na ten lačný žaludek překvapivě příšerný. Černý čaj, kterým jsem to údajně podle mamky mohla zapít, samozřejmě nebylo možné využít. Nevím jestli jsem bojovala víc s intenzivní žaludeční nevolností nebo touhou sestrám jednu lísknout za jejich extrémně nepříjemné chování.
Jistě si tedy dokážete představit, jak moc jsem se těšila, že si tohle celé ve stejných barvách opětovně zopakuji. Zachránil mě můj doktor, který mi na tento test při poslední kontrole vypisoval žádanku – řekl mi, že na to původní místo budoucí maminky již neposílá, protože se mu dost množily stížnosti od pacientek (překvapivě). Byla jsem poslána na jiné místo, shodou okolností bylo i blíže mému bydlišti, takže paráda. I tak vidina celého jednoho dne před testem bez cukru a pití přeslazeného dryáku ráno na lačno, mě stále nelákala. Nastal den D a hned po příchodu mě na místě uvítal pár velice příjemných a usměvavých sestřiček. V klidu a pohodě mi vysvětlily o co jde, co se bude dít a proč. Odběry krve nebyly prakticky ani cítit a úplný vrchol všeho byl samotný roztok glukózy. Vůbec jsem nevěděla, že se to dělá, ale na tomto místě měli roztok s docela příjemnou pomerančovou příchutí a chutnalo to trochu jako vyčpělá limonáda. Takže nic strašného. Dvě hodinky utekly jako voda. Navíc mě v pravidelných intervalech chodila jedna ze sester kontrolovat, jestli mi nic není, nic nechybí nebo jestli se nechci nějak napolohovat. Zkrátka a dobře byla to diametrálně rozdílná zkušenost a také krásný příklad toho, jak to může vypadat, když děláte svou práci rádi.
Jinak jak jsem psala v úvodu, začínám na sobě intenzivně pozorovat konec druhého a začátek třetího trimestru. Nedá se říct, že bych si už vyloženě překážela a myslím, že fyzicky pro mě bylo v prvním těhotenství v této době mnohem složitější fungovat, ale stejně si ve svém těle začínám připadat trochu cize. Více teď nosím volné věci než ty upnuté těhotenské (škoda peněz za hromadu vyloženě těhotenského oblečení), takže o to víc si připadám hrozně kulatě. A bříško mi už teď přijde obrovské! Začínám se trochu bát kam až to může zajít. Ale to jsou všechno jen takové malicherné starosti. Miminko je v břiše čím dál tím živější a je to vlastně celkově strašně příjemné – jako prvorodička jsem byla plná různých obav z porodu a toho co přijde po něm. S prvním miminkem jsme z toho byli oba s manželem dost vyjukaní. Tedy já určitě. Teď mám naopak pocit, že vím víc co čekat a mojí aktuální nejsilnější emocí je nadšení. Připadám si víc “mazácky”. Teď se mi určitě vícečetné maminky hrozně smějí.
Krásný jarní týden všem, Linda.
-352x198.jpg)
