Klárčin vývoj

Nová paní doktorka se tomu podivovala, neboť dětský lékař by měl všechny tyto údaje zapisovat do tabulky (váha, výška, obvod hlavičky) a na jejím základě se pak sleduje grafická křivka. Já sama jsem sice Klárku pravidelně měřila, ale míry jsem si nikam nezapisovala. Škoda. Snad se na mě Klárka hněvat nebude.

Klárce začaly růst zuby ve velice rychlých intervalech. Dolní zuby (první řezáky) se objevily v červenci a pak se delší dobu nic nedělo. Na začátku listopadu začaly růst pro změnu horní zoubky. Nejdříve se vyklubal levý horní první řezák (z mého pohledu), do deseti dnů se objevil pravý horní první řezák, za další tři dny následoval levý horní druhý řezák.

Za necelé dva týdny se prořízl pravý dolní druhý řezák. U prvních zoubků, které se klubaly v létě, jsem u Klárky pozorovala některé dny mrzutost. To zřejmě patřilo k růstu. U těch zimních zoubků se mi zdá, že je to lepší. Občas také bývá mrzutá, ale spíše to zvládá bravurně.

V noci stále spinká celou noc – zoubky, nezoubky. Je to opravdu zlaté děťátko.

Klárka stále ještě nechodí, ačkoliv už by na to věk měla. Je jí již 12 měsíců a stále chodí jen s oporou. Zato velmi ráda. Utahá tři lidi a stále nemá dost. Chodí za ruce velmi lehce, až se zdá, že oporu vůbec nepotřebuje. Ve chvíli, kdy ji člověk pustí jednu ruku, začne vrávorat. Ne, že by snad neměla rovnováhu, ale dělá to jakoby schválně. Zkrátka si tím vynucuje chodit za obě ruce.

Občas stála na pár vteřin bez opory, když si to neuvědomila a pustila se toho, čeho se přidržovala. Ano, často se přidržuje nábytku a různě mezi ním ručkuje.

Klárka má dvě odstrkovadla, ale nechce s nimi chodit. Zřejmě jí nevyhovuje, že se rozjedou rychleji nežli by si představovala. Pro nás by to bylo příjemné obzvláště při dopoledním vaření, kdy si vyžaduje pozornost a chce chodit za ruce. Takhle by si vzala odstrkovadlo a dojela by si kam se jí zachce.

S tím chozením za ruce souvisí další věc. Klárce se už nechce sedět v kočárku, raději by chodila. Jenže ve chvíli, kdy bych s ní chodila za ruce, nemůžu strkat kočárek. Zkrátka sedět ji nebaví a chodit sama ještě neumí. Toto přechodné období je trochu nepříjemné, ale snad už to nebude dlouho trvat a Klárka začne chodit sama. I když na druhou stranu, říká se, že od doby, kdy začne dítě samo chodit, začne ten pravý zápřah pro mamku. Musí být potom neustále ve střehu, kam dítě jde.

Děti bývají trochu otlučené, jak padají. A… procházka se značně zvláční. Dítě chodí velice pomalu, často i opačným směrem nežli máme právě v plánu. Maminky se musí obrnit trpělivostí a brát v potaz delší časovou rezervu. Všude budete značně později nežli jste zvyklé.

Takže, nemám to vlastně štěstí, že Klárka zatím nechodí sama?