Když příklady táhnou

BATOLE LIVE! NIKOLKA Jak jste si užili svátky? My skvěle. Až jsem byla překvapená, jak to Nikolka zvládla. Na Štědrý den i na Silvestra šla přes den spinkat, takže nebyla protivná ani unavená.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Čekání na Ježíška bylo u nás dlouhé. Stromeček jsme měli od začátku prosince a o Vánocích si povídali přes měsíc. Nakonec jsme měli troje Vánoce během dvou dnů.

Pořád jsem řešila, jak to uděláme, kdy budeme zvonit na zvoneček, jak připravíme dárky, a nakonec se to vyřešilo samo. Nikolka usnula a my to stihli všechno nachystat. Připravili jsme i svíčky, prskavky a samozřejmě hromadu dárků. Když se vzbudila, ještě jsem ji zabavila a Ježíšek nám jen tak tak proklouznul, ale dárečky nám tu nechal.

Nikolka byla nadšená i z toho, že může roznášet dárečky ostatním. Ježíšek jí donesl plno dárků a ona mu nechala pod stromečkem tašku dobrot. Což byl čistě její nápad. Pak při rozbalování pořád vykřikovala: „Děkujeme, Ježíšku!“

Na Boží Hod Nikolka musela opustit všechny nové hračky a jet za druhou babičkou a dědou. Pár věcí si vzala s sebou, ale jinak novou kuchyňku a velké věci musela nechat doma. Naštěstí o třetích Vánocích dostala další zásobu hraček a oblečků, které mohla všude roztahat.

Čtěte také:

Nočník může do koše

Druhou půlku volna jsme trávili u přátel. Nikolka a dalších pět dětí. Starších dětí. Ty mladší ji moc neberou, ale od pěti let výš – to jsou pro ni parťáci. Takže po pěti dnech je Niky bez nočníku, bez plínek na spaní a nají se úplně sama. Jednou jsme ji hledali a ona volala ze záchoda: „Maminko, tady jsem, já čurám.“

Jen teda ukecanější je víc než pětileté děti. Takže umí i další básničky, písničky a hlášky. Snažila se s nimi držet krok i ve spánku, tedy nespat celý den a chodit do postele v deset. Jenže ostatní vstávali v deset a my už spolu v sedm snídali. I když na Silvestra odpoledne spinkala, do půlnoci nevydržela.

Měla jsem ji v náručí a tancovali jsme na burácející hudbu. Pak jen pronesla: „Maminko, netancuj.“ A za chvíli: „Maminko, nezpívej…“ A usnula. Dům se otřásal v základech a moje holčička spinkala, jako kdyby sama pokácela celý les. Ani ohňostroj ji nevzbudil.

I přestože jsme měli videochůvičku, raději jsem šla za ní do pokoje, kdyby se bála. Ale fakt měla půlnoc.

Na Nový rok jsme konečně dorazili domů. Těšila se nejen na hračky, ale i na vanu a postel. Když jsem ji vykoupala, tak jí manžel říká: „Nikolko, nechceš jít spinkat?“ Odpověď přišla okamžitě: „Nechci, táto, já musím ještě vařit.“ Chudák pak usínala s pláčem už v půl osmé, protože byla totálně vyřízená. Ale hračky si chtěla konečně užít.

Vánoce a Silvestr za námi a před námi první den ve školce. Tak nám držte pěsti. Tuším, že maminka bude brečet víc než Nikolka.

Krásný a pohodový rok 2018.

Monča a Nikolka