Když přijde čas: Na doktora

Oba – manžula i já – jsme se upamatovali tak rychle, že jsme ihned vyhlásili bojkot všech akcí a předevčírem jsme před devátou večerní zalehli na matrace.

Jak se brzy ráno ukázalo, byl to sice dobrý tah, ale o moc více odpočinku jsme si (oproti dřívější zkušenosti) neužili. Možná jsme se jen o pár hodin více trápili. My. Adamovi to snad trošičku pomohlo a o kousek víc se vyspal. Vždycky, když se zastavil ve svém mlácení ze strany na stranu o nás, přitulil se a přestal.

Jak jsme totiž museli konstatovat, ke stoličkám se vždy přidá neodmyslitelná společnice – rýmička. První varování přichází ve dne a několik dní před dnem D – resp. nocí N.

Adam se budí odpoledne spíše vyčerpaný, spí málo a trhaně a probouzí se vyloženě naštvaný na celý svět. Odnést se nechá téměř vzlykající na rameni, kde ještě předvádí spíše tulení, než vstávání, přitom jasně znakuje, že „prosím, prosím, vstáváme“. Podle jeho výrazu by se mohl určitě malovat smutný smajlík. Pak přichází noc, kdy občas hlasitě vzlykne nebo se rovnou srdceryvně rozpláče a sedíc ukazuje na naší postel – kam je přestěhován, aby zase rychle usnul a moc se neprobral…

Přesto se mítá (což znamená vrtivý pohyb miminka/děťátka zvaného Mítačut) dál celou noc a spí velmi nekvalitně. No a následný den se špatné probuzení odpoledne opakuje, stejně tak podobně – s větší intenzitou, proběhne i následující noc, a po ní, během dopoledne, dochází na první mokřad pod nosíkem…

A další noc je Noc N.

Mítačut již během odpoledne změnil mokřad pod nosem na občasné kýchnutí s vyletěním nudličky (kterou kvitujeme, neb si bez praní nechá otřít nos velmi sporadicky, a jedním takovým důvodem je právě teprve její vylétnutí ven – pokud ji mezitím nestihne vetřít někomu láskyplně do trička nebo kalhot, aniž bychom si toho všimli). Do večera má nos červený, při jeho žvatlání je rýma i slyšet a o nutnosti odsávat není pochyb. Ano, i my patříme k těm, co se k tomuto neoblíbenému kroku uchýlili. Ostatní je totiž delší proces, který Adamovi spaní neulehčuje – natož nám.

Ale i na to, jak to funguje bez odsávání, už jsme přišli. Jenže ne vždy nástup rýmy skutečně zachytíme včas (a máme kapičky vždy po ruce např. na výletě v sobotu a neděli), abychom potřebě odsávat předešli.

Pokud totiž rýmu zachytíte velmi brzy a v prvotním stádiu (asi mokřad), pro její zeslabení nebo dokonce vymýcení postačí solný roztok – ať už si v lékárně vyberete tyto „kapičky“ s jakýmkoli názvem, obsah bývá dost podobný – prakticky hlavně pramenitá voda a sůl. Uchovávají se v lednici a smějí se použít jen dvacet čtyři hodin, proto jsou v malých ampulkách. A kapat je navíc třeba opravdu často. Určitě těm praktičtějším z vás nemusím ani říkat, že to znamená být lednici poblíž. Jenže to má své ale. Kvůli rýmě nepovažujeme za příliš praktické setrvávat na rodné hroudě – už asi i jen pro své očekávání, dle zkušeností nám známých rodičů ratolestí okolo, prakticky nepřetržitého výskytu rýmy u dětí. A rýmička u nás doma tedy udávat tempo nebude. Navíc souhlasím s naší skvělou doktorkou – na rýmu je nejlepší hodně se procházet venku (pokud není dvacet pod nulou a Vaše dítě není novorozenec). Jakmile se tedy rýmička objeví, čapneme jiné kapičky, co v lednici být nemusí – podle známého „lepší něco nežli nic“ – a vyrážíme.

Jenže po rozjetí (nikdy není jasné, kterým směrem se bude léčení vyvíjet) rýmičku takovýmto způsobem likvidujete zatraceně dlouho. Vlastně jsem to do úplného vyléčení ještě nikdy nevydržela. A tak i v tomto případě používáme solný roztok v mezidobí, kdy nemůžeme použít jiné kapičky a navštívíme naši Dr., abychom dostali napsané super kapičky, co nechává míchat, a co se kapou po čtyřech kapkách denně a dost pomáhají. U těch se dá přežít nutnost ponechání v lednici, neb se nekapou tak často. K Dr. jezdíme proto, abychom vyloučili zánět plic nebo průdušek. Já na to trpím a hlavně – obojí vyžaduje odlišnou léčbu, jak jsme za krátkou kariéru rodičů vypozorovali. Zatímco na rýmu je doporučeno dlouho se procházet a vůbec hodně pobývat na vzduchu, na cesty dýchací a plíce platí opačné – držet se doma. V teple.

Naší doktorku v tomto opravdu posloucháme. Její nejen „babské“ rady se nám osvědčují v praxi velmi. Když Adam v kočárku usne a má rýmu, krásně dýchá a dobře spí. Také v noci, pokud zapneme zvlhčovač a místnost je pořádně vyvětraná, nebo rovnou spí při otevřeném okně, spí klidněji, lépe a déle. Znamená to ale častěji jej chodit přikrývat – je totiž od narození typický odkopávač – ať je teplota jaká chce.

Jakmile má v ložnici „teploučko“, celý proces spaní nefunguje a zhoršuje se, vždycky.

Rovněž je při rýmě trošku důležité – zejména u kojenců, což je má zkušenost, zkusit je podložit tak, aby spali na boku – alespoň jedna dírka se jim většinou uvolní a ač druhá je přeplněná, jedna jim dovoluje v rámci možností lépe dýchat. (Také tak jsem při rýmě kojila – vleže. Jó, obyčejná gravitace funguje i na rýmičku a hleny. 😉 ).

Jenže Adam už není takové bejbyno a mítá se v posteli při spaní, až běda. Proto se častěji budí, rodiče trápí a ti ráno mohou soutěžit, kdo zkusí prodat pytle pod očima zemědělcům na brambory líp. Je nám skutečně líto, že on je má po špatné noci taky – menší, ale má. A vůbec vypadá jako typický chlap postižený rýmičkou – usoplený (včera ráno měl i přilepený můj vlas pod nosem, že nešel bez namočení teplou vodou ani odlepit a vůbec celý vypadal, jako kdyby si vylil klovatinu přímo do obou nosních dírek – před návštěvou k Dr.!), nevyspalý, mírně olezlý kolem zasliněné pusy (zoubky), vodnaté oči a utrápený výraz unaveňátka a chudáčka v jednom. Tentokrát ale zatím bez teplot. (Jdu zavolat tetě Péťě hlídačce, zda to stále platí. 😉 ).

Naštěstí ho to nepostihlo před víkendem nebo během něj. Naše Dr. Dagmar Urbancová je prostě k nezaplacení. Ještě dnes jsem ráda za mé přemlouvání před porodem, aby nás ještě vzala. Už do telefonu mi řekla, abych nepočítala s vedením dítěte do 19 let, neb chce jít za pár let do důchodu. (Sestřička nám ale pak prozradila, že tohle říká letos právě už 19. rok. Ale dobře – nepočítám.) Naštěstí paní doktorka slíbila vzít pod svá křídla i Efičku. Se stejnou průpovídkou. Tak uvidíme.

Hlavně, že ji máme teď!!! Dobrý doktor do života je prý základ – a já musím souhlasit.

Je báječná – vlastně obě (Dr. i sestřička) jsou skvělý tandem – no přeci „vrána k vráně sedá“.

Dodnes si pamatuju, jak jsem se v duchu podivila (a v porodnici jsem nebyla jediná), když mi oznámila po ohlášení porodu a dnu odchodu domů s novorozeňátkem, kdy přijede na první kontrolu. Vím od známých, že kontrola v domácnosti nepatří už k běžné praxi dnešního pediatra. Na jednu stranu jim rozumím – i my jsme si vybrali Dr. v místě až budoucího bydliště – takže dnes to k nám má pěkných pár km (po dálnici, ale stejně!). Nezapomenu hlavně to, jak její očka při povídání a nezávazném tlachání běhala po místnosti a já se v duchu smála, jak kontroluje, jak bydlíme, v čem bydlíme, nechala si ukázat spaní miminka, zázemí miminka a teprve když viděla, že jsme „normální rodina“ (svým heslem „bordel v bytě, zdravé a šťastné dítě“ odvála všechny naše obavy a omluvy na nepořádek a málo místa), byla vidět její spokojenost a uklidnění.

Teprve pak mi přišlo, že se skutečně rozhodla vzít nás pod svá křídla. Vytahla papír s připravenými pokyny co, kdy a kde najdeme, kam se máme objednat na kyčle, kontrolu sluchu, kde je pohotovost na cokoli v našem místě bydliště (což se od jejího obvodu mírně liší), kde bude pohotovost, až se přestěhujeme blíž k ní a hlavně s čísly na ní, na sestřičku a dokonce na její soukromý mobil – a email. Dala pokyny, že lepší je sms – alespoň stručně, pak si zhodnotíme, zda si zavoláme, a jinak, že na sms odpovídá (a skutečně! Ne hned, ale kdo by to také chtěl a čekal, že?). I díky tomuto jejímu přístupu jsme zatím pohotovost měli tu čest navštívit jen jednou.

Na rozdíl od ní, která se k dítěti od narození chová více než velmi pěkně. (Líbí se mi lidi – zejména na doktorech je to moc krásná vlastnost – co berou i tak malého tvora jako už samostatného jedince: „ahoj, jak se máš, co je nového u tebe, maminka říkala tohle a toto, je to pravda?“ A to i v době, kdy ještě těžko něco mohl říci. A on na ní tak moc krásně hleděl – a zůstalo mu to :). Už když na něj sáhla, byla v tom poznat léta praxe, přestože měla studené ruce z venku, a neuvěřitelná dávka něhy. (A na té pohotovosti? No na ránu mezi oči! Sahat takhle doktorka – a to mladá, co by člověk čekal nějakou snahu – na ještě nějaké mé dítě…měla jsem co dělat, abych jí neřekla, že na to kašlem… o mluvení stylem: „tak si „ho“ svlečte, zvedněte ruku, otočte hlavu, otevřete mu pusu,….“ nemluvě, a dávala nám jasně najevo, že to jsou JEN zuby /s horečkou kolem 41 °C!!!/ a hlavně, že před týdnem změnili ordinační hodiny pohotovosti, ještě to na internetu ani nemají a ta je už JEN do 20:00 – poté si mám asi nemocné dítě vystřelit pro diagnózu na Mars, aby mi odtud poslali, co mu je, jinak totiž nevím, na co jsou na pohotovosti dobré ordinační hodiny. Ještě teď to se mnou cloumá ;). Jestli nebudu skutečně muset, už tam nikdy nejdem!).

Co hlavně – naše Dr. nám nic netlačila. Zeptala se, zda jsme pro očkovací nebo proti, chceme si zjistit informace sami nebo jestli chceme osvětu nebo její názor – prostě pohoda. Vše je možné, nic není nemožné a vše jde i s úsměvem. Také vše mimo nemocnost jde mimo ordinační hodiny pro nemocné, určitě si před tím zavolejte, ať něco zbytečně nechytíte…

A tak by to podle mého mělo být. Nejde vlastně o ty konkrétní věci – spíše o přístup, celkové sezení si s námi, chování k potomkovi… Hodnotím kladně rovněž to, že nad vším nemávne rukou, nebo snad naopak nebagatelizuje… mluví ze zkušenosti – a je to poznat.

Takže poslední rada k výběru doktora – nedejte jen na recenze na internetu – nikdy nevíte, kdo je píše. Podle toho se mi např. místní doktorka jevila poměrně v pohodě, ovšem po pozorném přečtení některých příspěvků mi Dr., co se ptá sestřičky na diagnózu, nepřišla jako ta nejlepší volba. A místní mi to už jen potvrdili.

Všímejte si všeho pro Vás podstatného a neváhejte se i osobně zastavit. Dejte na doporučení známých, jejichž názoru si vážíte. Ani dojíždění za dobrým není vždycky špatná volba – pokud jste o doktorovi přesvědčení. Jinak samozřejmě platí výhoda blízkosti bezezbytku.

A pokud váháte, nezapomeňte, že hlavně ze začátku života se spousta věcí nastavuje – imunita, setkávání prťouska s bacily apod., takže většinou jak to má v raném věku, tak se to s ním veze. Změnit později klidně můžete, i třeba k horšímu, když budete chtít a jiná kritéria převáží, ale na začátku je to nejdůležitější! A dobrého přemlouvejte. Stojí to za to!!!

Příště budu praktická a mám připraveno, co obsahuje naše lékárna po roční zkušenosti s nemocemi a nachlazeními.

Šťastnou ruku a hodně zdravého spánku…

Zuzana právě prožila 24. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?