Když mléko dochází

Informovala jsem doktorku, že nejspíše přicházím o mléko. Doporučila mně nabízet příkrm a věnovala mně jedno balení tekuté výživy BEBA, která podporuje rozvoj střevní mikroflóry díky tzv. bifidus efektu a zároveň je vhodná i pro děti s rizikem vzniku alergie. Upozornila, že pokud vypije do 20-30 ml, tak hlad nemá a mléko ode mě jí dostačuje. Pokud by však vypila více, tak to znamená, že jí moje mléko nestačí a má hlad. V takovém případě bych prý měla podávat tento příkrm po každém kojení, a to i z důvodu, aby vydržela déle do dalšího kojení a mně se stihla utvořit další dávka mléka.

Je totiž pravda, že si Alenka vyžadovala kojit každé dvě až tři hodiny, přičemž jsem se snažila ji dávat až po třech hodinách. Zkoušela jsem ji různě zabavit, abych kojení trochu oddálila – povídání si s ní, chování, hraní…

Když jsme doma vyzkoušely tekutou výživu, ukázalo se, že vypije ještě 40 ml. Takže měla asi hlad a mléko ode mě jí nestačilo. Věnovaná BEBA vystačila jen na jeden den – sobotu a tak jsme museli jet v neděli do lékárny koupit další. Jenže ji neměli. Koupili jsme alespoň malé balení Nutrilonu v prášku jako náhradu. V pondělí jsem se ptala paní doktorky, zda mám pokračovat dávat Nutrilon v prášku, že tu tekutou BEBU neměli. Nevěděla jsem, zda ten tekutý příkrm není jako nějaký lepší, výživnější, s šetrnějším složením a tak. Paní doktorka říkala, že není v ničem lepší, že je to jen pohodlnější pro maminky, že už je to rovnou připravené a má to praktické balení, kde má lahvička rovnou odměrku, takže je vidět, kolik miminko vypije. Říkala, že pokud Alence Nutrilon chutná, tak ji ho máme nechat dobrat a pak je na nás, pro co se rozhodneme.

Jelikož Klárka pila a stále ještě pije Nutrilon, rozhodli jsme se i tentokráte dávat Alence Nutrilon. Připadalo mně ovšem moc brzo, že už bych přestávala kojit, tak mně to nedalo a zavolala jsem laktační poradkyni. Informovala jsem ji o situaci. Tedy, že při kojení střídám obě prsa. Že Alenka vypije z levého prsu cca 70 ml a z pravého cca 30-40 ml. No, ano, vážila jsem Alenku před nakojením a po kojení, a to pro každý prs zvlášť. Nejdříve jsem se vážení bránila, když mně paní doktorka nabízela, že mně zapůjčí váhu (abych jako zjistila, kolik mám vlastně mléka). Říkala jsem si, že je to přeci k ničemu vědět, kolik mám mléka. Pokud je tam málo a Alence to nestačí, tak jí musím dát Nutrilon a nic na tom nezmění, zda pro ni bude málo vypitých 100 ml nebo 150 ml.

Pak do mě začal hučet i manžel, že teda, ať si tu váhu půjčím a vážím ji. Napadlo mě, že to příroda (bůh) zařídila nešikovně, měla udělat prsa průhledná, aby maminka věděla, zda mléko v prsu má nebo nemá. Paní doktorka mohla zapůjčit váhu jen na jeden den, tak jsem si pak váhu vypůjčila od kamarádky na delší dobu. Asi po týdnu jsem se už naštvala a zavolala laktační poradkyni. Ta mně sdělila, že vážení je k ničemu. Jupíí, to jsem opravdu ráda slyšela. Měření beztak nebylo přesné, neboť Alenka se na váze hýbala a hodnoty kolísaly. Tím více se mně to zdálo zbytečné a nic neříkající – i tak jsem to ovšem dělala a údaje si zapisovala. Také jsem laktační poradkyni říkala, že když jsem zkoušela odsávat, tak jsem vymačkala tak 10 ml. Zda to má tedy význam? Ptala jsem se, jestli mám nabízet příkrm po každém kojení, aby jako déle vydržela do dalšího kojení a mně se stihlo utvořit nové mléko. Přeci jen, když Alenka vyžadovala pít každé dvě hodiny, nové mléko se snad ani nemohlo stačit utvořit. Navíc mně i dětská doktorka říkala, že kojení každé dvě hodiny je dost náročné, ke všemu ještě s dalším druhým malým dítětem.

Dětská doktorka radila podávat čajíček, kdyby se Alenka ozývala, že má hlad. Že ji to na chvíli zklidní a má prsa budou mít delší dobu na utvoření nového mléka. Je pravda, že než jsem připravila příkrm, tak Alenka utichla a když jsem jí ho přeci jen nabídla, tak si zhruba dvakrát cucla a nic. Abych chuděrku netrápila hlady, tak jsem přeci jen šla udělat příkrm, když po kojení plakala. Ale jak jsem psala, než ho dostala, uklidnila se a pak ho nechtěla. Byla to zároveň škoda připraveného mléka, které jsem pak musela vylít, protože se mohlo skladovat v lednici max. dvě hodiny. A taky to není zrovna levná záležitost!

Dále jsem se dotazovala, zda mám při kojení prs mačkat. Všimla jsem si totiž v porodnici nebo u příbuzných, že to tak maminky dělají. Mně to tedy přišlo dost divné a nechápala jsem, proč se to jako má dělat, ale nikdy jsem se na to nezeptala. Pak jsem se ptala, zda si mám masírovat prsa nebo je nahřívat, zda to jako pomůže tvorbě mléka. Nebo zda nemá nějakou radu, co jíst/pít na podporu tvorby mléka. Já pila každé ráno bílou kávu (meltu), to se traduje, že pomáhá.

Laktační poradkyně měla následující rady. Odsávat po každém kojení. Každé prso odsát cca sedm minut, i když by vyteklo jen minimum. Je důležité prsa stimulovat, aby věděla, že je zde někdo, kdo má hlad. Příroda to prý zařídila dobře a tvorba mléka se tím přizpůsobí. Kojit mám dle požadavku miminka, klidně každou 1,5 hod., když to bude třeba a opět odsávat, odsávat, odsávat. Pokud miminku mléko nestačí, hlásí se holt častěji a já bych to měla akceptovat, aby se tvorba mléka nastartovala správně dle potřeb miminka. Není údajně vhodné oddalovat další kojení, aby se mohlo utvořit nové mléko. Příkrm dávat jen tehdy, kdyby opravdu i po kojení v krátkých časových intervalech plakala.

Prsa údajně mačkají ženy s velkými ňadry, neboť v nich mají dost tuku a miminku se mléko přes ten tuk hůře saje. Ženy s malými ňadry, což je zrovna můj případ, mačkat prsa nemusí. Je to zbytečné, protože miminko saje přímo ze žlázy a pomáhat tedy nepotřebuje. Jinak prsa masírovat nebo nahřívat před kojením/odsáváním můžu, ale nemusím.

Pro zvýšení tvorby mléka mně laktační poradkyně poradila homeopatika Ricinus communis. Jsou buď zelené nebo modré v lékárně vám poradí, které užívat. No, mně sice v jedné lékárně doporučili ty modré a když jsem pak kupovala v jiné lékárně, tak říkali, že rozhodně zelené. Užívala jsem nakonec zelené. Musím říct, že jsem tomu nejdříve nevěřila. Říkala jsem si, že není možné, aby nějaké byliny ovlivnily tvorbu mléka. A přece – opravdu to zafungovalo. Je sice pravda, že jen na chvíli, ale i tak dobré. Kojila jsem nakonec tři a půl měsíce.