Když to čekání je tak dlouhé!

Je až k neuvěření, že jsem se ještě nezbláznila! Pokud umím aspoň trochu počítat, jsem dnes 4+0 t. Dnes by teoreticky ne/měla přijít ta červená potvora, kterou my, snažilky, prostě nesnášíme, jelikož nám tím dává tělo dost razantně najevo, že:“Tenhle měsíc máš smůlu.“
Ačkoliv se už pokoušíme o v pořadí třetího potomka, a teoreticky bych měla vědět, jak to všechno chodí, a co mě čeká, a že těhotnou většinou nejsem po prvním sexu, stejně se vždycky načapám, jak bezmyšlenkovitě hledám v hlavě jakýkoliv, byť sebemrňavější náznak toho, že to klaplo.
Jo, já vím, říká se, neupínat se na to, že chci dítě. Ale zkuste to vysvětlit ženské, která po osmi letech se svým manželem konečně hnula, a ten souhlasil, že to mimčo, o kterém pořád básním, chce taky.
Prostě a jednoduše, zase jsem dnes seděla u počítače a marně hledala informace o tom, jaký že má být hlen, a jak má být posazený čípek, a jak že to mají bolet ta prsa a ….
No a došlo mi, že jsem tak trochu cvok! Ale cvok v dobrém smyslu slova. Já, jako každá jiná normální ženská, toužící po miminku, jsem prostě jen tak natěšená až na tom testu objevím dvě // , že jde prostě v období, kdy má ne/přijít menstruace, všechno moje racionální myšlení někam stranou (možná mi z hlavy přes noc i vypadlo) a soustředí se na to, jak to všechno dopadne. Ty dny a hodiny do konce dne D (tedy dne menstruace) jsou pak neskutečně dlouhé a místy i ubíjející. Nejzajímavější na tom je, že i žena, která za jakékoli nastalé situace dokáže stát nohama pevně na zemi, je ve chvíli takového očekávání úplně mimo.
Jak je to možné?
Hledala jsem na internetu z nudy už i takové informace, jako třeba, jak se nezbláznit z čekání na // čárky.
Myslíte, že jsem něco našla? Všude se píše o tom, jak poznat ovulaci, jak je to s menstruací, pak dlouho nic, a pak až články o těhotenství. Ano, ty nás, snažilky, zajímají samozřejmě taky, ale jaksi nám nějak chybí info o tom, jak se nezbláznit, než bude těhotenský test průkazný. Jak to vlastně v našem těle vypadá od ovulace do TÉ očekáváné chvíle // čárek na testu. Ano, najdou se o tomto období články, ale pořád to tak nějak není to, co bychom chtěli číst. Hledáme záchytný bod, to stéblo, které by nám ukázalo, že jsme na správné cestě.
Ale ono o tom vlastně článek napsat nejde. Každá jsme jiná, každá máme jiné tělo. A každá ten okamžik prožíváme jinak. Nakonec, když na svém testu vidíme ty // proužky, jsme najednou všechny na jedné lodi a okamžik radosti je nepopsatelný pro každou z nás stejně. A v tom je možná to kouzlo očekávání. Čekání na ten malý zázrak je přece nakonec tak strašně krásné, i když tak neuvěřitelně dlouhé.