Katka (7): S kým to mluvím?

Miminkovské povídání
Taky jsem si přečetla, že bych měla miminku co nejvíc zpívat, číst a povídat si s ním, aby si zvyklo na můj hlas. Nejdřív jsem si říkala, co je to za nesmysl, vždyť to dítě slyší můj hlas celý den, když se s někým bavím, tak proč mu ještě číst?
Pak jsem se ale přistihla, že když si jednou za čas povídám s bříškem (nejlépe v autě nebo na procházce se psem, když mě, doufám, nikdo nevidí), tak volím úplně jinou intonaci hlasu. Takovou trochu jemnější, miminkovskou. Takže to má asi něco do sebe.

Sofíku, pěkně poslouchej:
A tak včera večer, když byl manžel v koupelně a já už ležela v posteli a mazala si pupek krémem proti striím, který mimochodem vůbec nepomáhá, řekla jsem si, že bych Sofíkovi měla něco povídat, aby si užil máminu přítomnost. Řekla jsem si, že mu vysvětlím, co se s ním celý den dělo. Znělo to asi takhle:Ahoj Sofíku, taky seš tak unavený jako já? Vstávali jsme totiž na náš vkus hrozně brzy. V šest hodin. Táta nám udělal službu a vyvenčil psa, přestože vstával ještě o hodinu dřív! To jsme byli rádi a stihli jsme se aspoň nasnídat – to byla ta dobrá houska se sýrem a milovaná sušenka tvojí maminky, Mila.
No a pak jsme vyrazili k paní doktorce na angiologii. To byla ta cesta autobusem, kde jsme málem upadli, protože nás ti šupáci nepustili sednout. V metru to už bylo naštěstí lepší, to se ti líbilo, asi jsi zrovna usnul.

No a paní doktorka byl přímo úžasná. Omluvila se, že nás vzala o pět minut pozdě (až se narodíš, poznáš, že taková slušnost není vůbec samozřejmost), podala mi ruku a představila se. Byla z tebe nadšená a říkala, že jsi určitě holčička, že to pozná.

Miminka a pejsci
A pak jsme si hodně dlouho povídaly o miminkách a o pejscích a ona mě přitom ultrazvukem vyšetřovala cévy. Pravá noha se jí moc nelíbila, levá vypadá v pořádku. Sváděla to trochu na tebe, že mi tlačíš na velké žíly a ty pak vylézají ven a roztahují se. Jako obranu proti tvým útokům mi napsala gumové punčochy, které jsem si nazula hned v ordinaci.
Nejsou vůbec ošklivé, jak mě varovala babička. Jsou až k zadečku a nahoře mají krajku, takže je možné, že se budou líbit i tatínkovi. Pak jsem si rovnou koupila další punčochy na porod, protiembolické, aby se to prý nezhoršilo. Paní doktorka mi ještě schválila jména pro tebe a ven jsme vyšli až po hodině s výbornou náladou.

Zadečky už umím
Potom jsme jeli na Václavské náměstí na tiskovou konferenci. Byla až od deseti, takže jsem se stačila porozhlédnout po obchodech a koupit si nové tričko. Však už si tatínek stěžoval, že nosím pořád to samé. Na tiskovce se ti docela líbilo, protože tam promítali fotky miminek a byla tam paní doktorka, která lidem říkala, jak se starat o opruzené dětské zadečky. Takže neboj, tvoje maminka je v tomto ohledu vzdělaná!
Pak jsem rychle slupla něco dobrého, myslím, že to byla ryba a hurá zpátky domů, vyvenčit našeho Artíka. Tatínek dnes totiž přijde pěkně pozdě a my jdeme z práce rovnou na cvičení, takže by to asi bez venčení tak dlouho nevydržel. Bylo docela hezky, tak jsem ti chvilku něco povídala a Artík si celou dobu myslel, že mluvím na něj. Pak do tebe šťouchl čumákem, asi tě chtěl taky pozdravit.

Nakopnutý tatínek
No a pak zas rychle do práce. Za dopoledne se nám toho nakupilo hodně, ale aspoň to do šesti rychle uteklo. Na cvičení na nás čekala instruktorka Lucka a velké překvapení. Byli jsme jediní, kdo přišel.
Měli jsme individuální péči, takže jsem dostala pěkně do těla. Nechápu, jak jsi přitom všem skákání, točení a převalování mohl tak klidně spát. Domů jsme přišli v půl osmé a strašně hladoví.
Po večeři a seriálu jsme šli s Artíkem zase ven, naproti tatínkovi, který se vracel se strejdou Mirkem z hokeje. Měl radost, že má večeři a v televizi film o běhání. Tak jsme se k němu jen přitulili a neotravovali ho zbytečnými řečmi. No a někdy v půlce filmu se to stalo – měl ruku na mém bříšku a ty jsi mu zrovna předvedl parádní kickboxový úder. Měl radost, že z tebe taky něco má.
A teď je taťka v koupelně a já hrozně ospalá, protože už je po půlnoci a jen čekám, až přijde a dá mi pusu a půjdeme spát.
No a zrovna v té chvíli vchází Tomáš a ptá se: „Prosím tě, s kým si to tu celou dobu povídáš?“ „No se Sofíkem, máme si s ním povídat, aby znal naše hlasy, teď si k nám dělá vztah. Takže zítra jsi na řadě ty,“ usmívám se. Kupodivu, zmožen únavou, ani neprotestoval. Tak jsem na dnešní večer zvědavá.