Katka (12): Lásko, nekňourej furt!

Porod máme za sebou
První lekci s názvem příprava na porod a porod máme za sebou. Tatínek to taky nakonec zvládl, takže jsem byla šťastná jako blecha. I když některé věci budoucí tatínky asi nudily. Třeba jaké vybrat nejlepší jednorázové kalhotky po porodu, jaké vložky se na hojení jizvy nehodí a podobně. Jenže když nevydrží ani tohle povídání, jak vydrží několik dlouhých hodin trvající první dobu porodní?

Psychiatrie nebo rozvod
Ukázalo se, že nejsem jediná, která má obavy – jedna maminka dokonce vyjádřila názor, že jestli bude osm a více hodin zavřená se svým mužem v jedné místnosti a do toho bude mít bolesti, tak ji nebo jeho odvezou rovnou na psychiatrii nebo k rozvodovému právníkovi.
Porodní asistentka jí na to moc odpovědět nedokázala, jen řekla, že když rodila ona, byla situace na porodním sále ještě horší.

Profesionální deformace
Další prekérní situace nastala, když nám říkala, jak mají tatínci slovně podporovat maminky při porodu. Můj manžel na to zašeptal: „Nekňourej, furt, lásko.“ Oba jsme vyprskli smíchy.
Na kurzu byly samé starší, a řekla bych konzervativnější páry, takže se na nás nevraživě dívaly. Asi jim taky přišlo divné, že si všechno zapisuji, ale to už je moje profesionální deformace novinářky.

Na porodním nebo na operačním sále?
Pak jsme se šli podívat na porodní sál. Působil na mě docela sympaticky. Bylo tam soukromí, což je pro mě dost důležité. Skoro jsme se začala těšit, ale jen do té doby, než mi došlo, že my ten sál asi potřebovat nebudeme.
Když se Sofík neotočí, tak pojedeme operační, ne porodní sál. Čímž vyvstala otázka, jestli mě můj miláček bude následovat i tam, nebo počká venku. Přítomnost otce u císařského řezu je v porodnici v Podolí možná, paní asistentka ale říkala, že to máme zvážit. Že ne každý ustojí pohled na to, jak mu řežou partnerku, i když samozřejmě za plentou ten řez nevidí.

Mám tři prsa
S manželem jsme si řekli, že to zatím nebudeme řešit, že to rozlouskneme, až to přijde. Stále totiž čekáme, že se Sofík otočí. Zatím mě ta jeho šišatá hlavička šťouchá do žeber. Tomáš tomu nevěřil, ale včera večer se přesvědčil, když se mi najednou pod prsy udělalo ještě jedno.

Moc toho nenaspíme
Bohužel můj měsíc trvající kašel se mě stále nepustil. Nemusím asi psát, jak jsem z toho vyčerpaná, v noci toho moc nenaspím a přes den jsem jak mátoha. Sofík chudák poslední tři dny také nespí, cítím ho skoro pořád. Ve dne v noci. Někdy se mele tak divoce, že si říkám, že se snaží odrazit od břišní stěny a otočit. Tak ho mu říkám, jak to má udělat, ale zatím se mu to nedaří.
Musím říct, že pouto mezi námi je stále silnější, neumím si představit, jaký to bude pocit, až po tolika měsících budu mít břicho prázdné. Snad mě uklidní ten uzlíček v náručí, že je vše, jak má být.

Někdy mi ani nedochází, že asi prožívám nejhezčí chvíle života a dostatečně si toho nevážím a sama pro sebe si fňukám. Co je jeden hloupý kašel a úporná bolest stydké kosti proti tomu co prožívám: čekám vysněné miminko s milujícím a milovaným manželem, u nohou nám leží náš obrovský stejně milující a milovaný pes a doma je teplo, docela uklizeno. Tak se jen tiše modlím, ať se to naše velké štěstí nepokazí.