Katka (10): A mám to za sebou!

Rodíme jak na běžícím pásu
Naštěstí to zachránili ostatní, protože mi přáli, ať si to co nejvíc užiju, že mi nic neuteče a že takové chvíle se nevrátí. Nejvíc mě potěšil kolega Martin, který řekl: „A ničeho se neboj, my rodíme jak na běžícím pásu a je to to nejhezčí, co můžeš zažít.“ Má tři děti a od chlapa jsem takové uklidnění fakt nečekala. I když samozřejmě může vědět prd, co jeho žena při porodu prožívá, ale je to milé.

Málem jsem brečela
A když nastoupil můj vedoucí se slovy: „Káťo, já nevím jak ostatním, ale mě budete opravdu strašně chybět…“, tak jsem ho musela přerušit, protože jsem měla slzy v očích. Naštěstí jsem si ale vzpomněla na předchozí den a svou „dvanáctihodinovku“ a zase mě dojetí přešlo. Hezké ale bylo, že se kolegové složili a dali mi kromě drobných dárků i nějaké peníze, tak půjdeme příští týden Sofíkovi konečně koupit vaničku a nějaké věci do lékárny, která nám ve výbavičce ještě chybí.

Děsím sousedy
Teď jsem už druhý den doma a zdá se mi, že stíhám ještě míň než dřív. Je to ale taky tím mým kašlem. Jsem z něj tak unavená, že nemám vůbec energii. Dnes jsme potkala sousedku z patra pod námi a ta mi říkala: „To ty tak strašně kašleš? To musí být hrůza pro tebe i pro miminko. My to slyšíme celý den a litujeme tě.“
Tak vidíte, ještě děsím sousedy. Včera jsem ale byla u své praktické doktorky a mám nové kapky, které tedy pro těhotné moc dobré nejsou, ale miminko ohrozí míň, než předčasný porod. Tak snad bude líp.

Přecházím do porodnice
Sofík už je asi taky celý vyčerpaný, kvůli neustálému zemětřesení břicha nemůže vůbec spát. Nedokážu teď odhadnout jeho polohu. Tedy vím, kde má začátek a konec, když se protahuje, cítím v břiše přímku, ale kde je hlava a kde nohy, netuším. Řekla bych, že se stále neusadil a rotuje si v tom svém vaku, jak chce. Příští týden jdeme na poslední kontrolu k naší paní doktorce a pak už nás asi předají do Podolí. Jsem moc zvědavá, co nového mi o Sofíkovi řeknou. Připadá mi, že čím je větší, tím míň mám o něm informací.

Vyhlásila jsem embargo
Mimochodem – včera jsme byli na návštěvě u mých rodičů a musela jsem vyhlásit dočasné embargo na nákup hraček – tedy alespoň některých. Sofík už má totiž nachystaná tři Lega, deset plyšáků a minimálně dvacet nových knížek. Ale například chrastítko nebo kousací knížku ještě nemá.
A to jsme neviděli „ nabídku“ u druhé nastávající babičky a dědy. Ale je to krásné, že se všichni na Sofíka tak těší. Moc bych to přála každému miminku.

A co nás čeká v příštích dnech?
Pojdeme na návštěvu k manželovým rodičům do Hradce Králové, další týden nás čeká se Sofíkem ještě decentní vánoční večírek a hlavně už zmiňovaná návštěva u lékaře. Snad bude vše v pořádku jako vždycky. Zdá se mi totiž, že bříško začalo nějak rychle klesat…